Requiem za rytíře: Jezdecká srážka u Střezetic 3. 7. 1866

Jezdecké srážce u Střezetic náleží v dějinách 19. století významné místo, podobně jako boj „Moravanů” u letohrádku Hvězda v kontextu bělohorské bitvy z 8. listopadu 1620. V závěru prohrané generální bitvy se organizované rakouské jezdectvo postavilo do cesty vítěznému protivníkovi, který pronásledoval ustupující císařskou pěchotu. Jízdní vojáci splnili svůj úkol za cenu krvavých obětí, zadrželi pruskou kavalerii a umožnili vlastní armádě stáhnout se v relativním klidu, přičemž se vystavili palbě pěchoty a dělostřelectva. Příběh střezetické srážky zahrnuje motivy etnické identity jízdního vojáka, který se brání „odvěkému nepříteli", a představuje malé vítězství v rámci ztracené bitvy. Událost dokládá osobní statečnost vojáků, jimž neschopní velitelé nedovolili vybojovat celkové vítězství. Důležitou roli hraje romantika spojená s obrazem koně a jezdce a etické poselství o utrpení nevinných zvířat. V této bitvě se naposledy střetli jízdní vojáci v takovém počtu, což přispívá k nostalgii v interpretaci srážky. V bitvě, vedené moderními zbraněmi, se setkávají kyrysníci, dragouni a huláni v archaickém boji muže proti muži, evokujícím „requiem za rytíře". Všechny tyto aspekty kniha postihuje s různými akcenty.