Loutky boží

Román Zbyňka Benýška Loutky boží je čtivou kronikou života generace narozené na začátku padesátých let, zachycující individuální kořeny proměňujícího se společenského zla a působivý milostný příběh. Epická šíře příběhu umožňuje autorovi detailně vykreslit atmosféru moravského města od počátku padesátých let, přes inspirující Prahu konce šedesátých, Balkán a světový festival socialistické mládeže v Sofii, až po temnou tvář normalizační Prahy sedmdesátých let. Próza je rytmizována úryvky dobových písní, které doprovázejí životní příběh hlavního hrdiny Viléma a jeho osudové lásky Ostružinky. Vilém prochází světem rockové a folkové hudby, je inspirován beatnickou poezií a nonkonformním uměleckým prostředím. Román sleduje, jak jsou ideály Vilémovy generace surově napadány a ničeny, přičemž uprostřed příběhu zaznívá, že „revolta usíná“. Autor přesně zachycuje proměny společenského klimatu v naší zemi za více než čtyřicet let. I když román do jisté míry odráží životní příběh autora a postavy mohou odhalit řadu českých umělců jeho generace, je to fabulované a umně vystavěné dílo, v němž autor mistrně pracuje s dobovými symboly a rytmem vyprávění. Epilog dovádí osudy postav až do současnosti.