Paměti krále Slunce. Úvahy pro poučení dauphinovo

V Pamětech Ludvíka XIV. se nám dostává do rukou text, který přibližuje počátky jeho dlouhé vlády. Soubor historických úvah a líčení vznikl mezi lety 1665–1671 a zachycuje období od převzetí moci v roce 1661 až do let 1662, 1666 a 1668. Ačkoliv nebyl jediným pisatelem, příprava pamětí probíhala pod jeho přímou kontrolou, s přispěním historika Paula Pellissona a J.-B. Colberta. Ludvík paměti dedikoval svému synovi, dauphinovi Ludvíkovi, a v textu se k němu obrací, snaží se mu zanechat obraz rozvážného a zodpovědného panovníka, pečujícího o svou zemi a lid. Nejde však o historický pramen, ale o zamyšlení nad souhrou pohledů, vlivů a zájmů, v jejichž středu se panovník pohybuje jako všudypřítomné světlo, které dokáže zůstat neprůhledné. Historické události jsou líčeny v hutném výběru a text se zaměřuje na složitý vztah mezi „nitrem“ a „obrazem“ krále-politika. Paměti zaslouží srovnání s Machiavelliho Vladařem a dalšími klasickými díly politické filozofie, přičemž pozoruhodně předjímá problémy současné, medializované politiky.