Más información sobre el libro
Stöhrova čtvrtá sbírka — básně civilní, nenucené, a přesto také okouzlené, melancholické a ironicky hravé. Stesk a smích. Pocity, které zažíváme, když končí neděle, odjíždí pouť, zkrátka „je po sezóně“. Stöhr dokáže na malé ploše lehce a přirozeně načrtnout lhotákovská zátiší: „zapraská tiše v kýlu lodi večera / nad kurty vybuchne mír a stíny / zvonice továren / strojovny kostelů / pěšina ohrada stoka a kopretiny“. S lehce ironizovanou nostalgií vzpomíná na dětství, opatrně (aby snad lyrika nezněla přespříliš lyricky), leč o to uvěřitelněji a přesvědčivěji skládá hold svým nejbližším. Jako by se zde odehrával souboj mezi zjitřeným vnímáním na straně jedné a wernischovsko-nezvalovskou hravostí, ke které patří jistý odstup, na straně druhé. Kolik lze přiznat prostého okouzlení a citu, kolik sečtělosti a kdy je třeba se na to všechno podívat zvenčí, neuvěřit tomu, pousmát se, své „nálezy“ shodit? Souboj dopadá vzácně nerozhodně; jakkoliv se jednotlivé texty liší svou atmosférou i obrazností, výsledkem je soudržný a působivý soubor.
Compra de libros
Smích ze snu, Martin Josef Stöhr
- Idioma
- Publicado en
- 2012
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Smích ze snu
- Idioma
- Checo
- Autores
- Martin Josef Stöhr
- Editorial
- Host
- Publicado en
- 2012
- Formato
- Tapa blanda
- ISBN10
- 8072947796
- ISBN13
- 9788072947799
- Serie
- Etiquetas
- Ficción, Poesía, Literatura checa, Compilaciones, antologías, Novelas sociales, Brno
- Calificación
- 3,1 de 5
- Descripción
- Stöhrova čtvrtá sbírka — básně civilní, nenucené, a přesto také okouzlené, melancholické a ironicky hravé. Stesk a smích. Pocity, které zažíváme, když končí neděle, odjíždí pouť, zkrátka „je po sezóně“. Stöhr dokáže na malé ploše lehce a přirozeně načrtnout lhotákovská zátiší: „zapraská tiše v kýlu lodi večera / nad kurty vybuchne mír a stíny / zvonice továren / strojovny kostelů / pěšina ohrada stoka a kopretiny“. S lehce ironizovanou nostalgií vzpomíná na dětství, opatrně (aby snad lyrika nezněla přespříliš lyricky), leč o to uvěřitelněji a přesvědčivěji skládá hold svým nejbližším. Jako by se zde odehrával souboj mezi zjitřeným vnímáním na straně jedné a wernischovsko-nezvalovskou hravostí, ke které patří jistý odstup, na straně druhé. Kolik lze přiznat prostého okouzlení a citu, kolik sečtělosti a kdy je třeba se na to všechno podívat zvenčí, neuvěřit tomu, pousmát se, své „nálezy“ shodit? Souboj dopadá vzácně nerozhodně; jakkoliv se jednotlivé texty liší svou atmosférou i obrazností, výsledkem je soudržný a působivý soubor.