Sepulkrální skulptura jagellonského období v Čechách

První publikace mapující sepulkrální skulptury z období jagellonské dynastie přispívá k ucelení představy o výtvarné kultuře tohoto vrcholného období českého umění. Zkoumá specifickou sochařskou sféru z pohledu uměleckohistorického a epigrafického, a to na příkladu malé skupiny památek, které odhalují, jak se význam té doby promítá do dochovaného nápisového fondu. Druhá polovina 15. století a první polovina 16. století představují v středoevropském a českém epigrafickém kontextu období přelomové. I když se studované dílo dochovalo jen v torzálním stavu, jednotlivé práce svědčí o sociálním postavení objednavatele, jeho náboženském zakotvení, kulturní úrovni a výtvarném cítění, stejně jako o jazykovém úzu dané historické periody. Publikace zahrnuje nejen sepulkrální skulptury vzniklé v rámci jagellonské dynastie (1471-1526), ale i ty, které toto období přesahují, což odráží kontinuitu některých konzervativních sochařských dílen. Nové směry pak signalizuje tumba Vojtěcha z Pernštejna, která spojuje tradiční výtvarné pojetí s italským portrétem. Každé z 25 katalogových hesel je doplněno čtyřmi vyobrazeními.