Přesedni na můj vůz

Más información sobre el libro

Sbírka poezie plzeňské básnířky a výtvarnice. Verše Květy Monhartové jsou většinou kompozice o několika stránkách, v nichž je hlavní důraz položen na rozvíjení základního motivu, jenž je zároveň soustavně přítomen v neustále se opakujících refrénech. Tyto záměrné "reprízy" napomáhají autorce vytvářet jakási pásma, ve kterých se jednotlivé texty odrážejí i prolínají v různých licencích a rovinách. Hned v úvodní básni nazvané "Židle" jsou například tyto předměty charakterizovány jako "svědci života", aby se později v dalším čísle, pojmenovaném tentokrát "Labyrint oka", proměnily v symbol stísněnosti, obav a úzkosti. Monhartová také záměrně využívá i parafráze: snad nejmarkantněji to potvrzuje v básni "Rychle utíkat už neumím", jež nepochybně v tomto souboru představuje jednu z nejvýraznějších osobních reflexí, snad i proto, že v dynamickém nástupu upravuje autorka dnes již téměř klasickou pasáž ze Šrámkova Splavu ("nechci tě potkat v lukách"). Po formální stránce se Monhartová snaží vybavit svůj verš pravidelným rytmem, jenž úzce navazuje na jeho významovou strukturu