Emauzy

Co nutí Pavla Krhuta zůstat ředitelem statku v opuštěném pohraničí, když vidí nesmyslnost stranických příkazů a rozpor mezi hesly a realitou? Proč se nevzepře nelidským lžím a stává se agitátorem združstevnění, přestože ví, že strana dříve vylučovala kolchozy? Jan Pastor nabízí psychologicky subtilní odpovědi. Neomlouvá hrdinu ani mu nepromíjí ústupky nátlaku. Pavel prochází peklem soukromého života, rozvráceného novým „řádem”, a prožívá zánik vlastního rodu. Teprve konfrontací s osobními katastrofami si plně uvědomí zločinnost idejí, které v únoru 1948 uchvátily moc. Pracuje nerad, z nedostatku kuráže, a je v něm zakotveno selství, které si odnesl z domova. Připoutává ho k půdě, i když mu nepatří, a čelí překážkám od aparátčíků. Obětuje rodinné štěstí úkolům, které převzal ze strachu či dobrovolně, a snaží se „budovat socialistickou vesnici”. Neustálé konflikty svědomí a marnost úsilí ho nakonec zabíjejí. Autor, známý spisovatel žijící v Československu pod pseudonymem, má k půdě stejný vztah jako Pavel. Jeho jazyk prozrazuje lásku k přírodě a spojení venkovského člověka s prostředím, v němž vyrostl, a naplňuje román poezií v tradici české literatury.