Más información sobre el libro
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.
Compra de libros
Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha, Štěpán Smolen
- Idioma
- Publicado en
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Tapa blanda)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha
- Idioma
- Checo
- Autores
- Štěpán Smolen
- Editorial
- Hesperion
- Publicado en
- 2018
- Formato
- Tapa blanda
- ISBN10
- 8090673643
- ISBN13
- 9788090673649
- Serie
- Etiquetas
- No ficción, Mapas y viajes, Historias reales, Esoterismo y religión, Biografías, Literatura checa, Temas religiosos, Religión, Espiritualidad y Religión, Autobiografías y memorias, Cristianismo, Relatos de viaje, Cristianismo, Francia, Europa, Vida Cristiana, Siglo XXI, Iglesia Católica, Peregrinación, Lugares de peregrinación, Iglesia Católica Romana, Santa Teresa de Lisieux, 1873-1897
- Calificación
- 4,5 de 5
- Descripción
- Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.