Pohádky pro pana Izru

Krátká vyprávění na dobrou noc ze všech koutů světa ukazují, jak i ty nejmenší věci prožívají velká dobrodružství. Kateřina Klaricová, která se dlouhá léta věnovala teorii fotografie, začala publikovat beletrii až v roce 2000. Její první dílo, označované jako „pohádky“, spíše představuje poetické črty, které se pohybují mezi pohádkovým vyprávěním a impresionistickými obrazy. Napětí mezi fantazií a skutečností je v textu patrné, například v úvodu knihy, kde autorka potkává bájného mužíčka Izru. Příběhy neobsahují převratné děje, ale spíše tichá podobenství o magičnosti světa. Klaricová mění úhel pohledu, aby zachytila svět z různých perspektiv, a její texty, lehké jako pavučina, odrážejí jemné a citlivé vidění. Autorka zkoumá témata svobody, pomíjivosti a bezpráví, a to prostřednictvím různých postav a situací. Její styl je barevný a výtvarný, což umocňují ilustrace Veroniky Holcové. Kritici poukazují na Klaricové těkavou fantazii a porušování logiky, což však slouží k našemu domýšlení a dotváření. Texty vyžadují pozornost a nabízejí specifickou lyriku, která čtenáře přenáší do světa mezi bděním a snem. Celkově představují autorčiny příběhy významný literárně-výtvarný počin.