Člověk bez duše, život bez smyslu

Más información sobre el libro

Filosofická antropologie systematicky zkoumá lidské bytí a život, přičemž oba termíny se v současném chápání prolínají. Tento přístup je zatížen agnostickými restrikcemi, které se zaměřují na empirické metody. Autor se však opírá o noetickou rehabilitaci neempirických metod, což mu umožňuje zkoumat téma s větší metafyzickou šíří. Metafyzické zkoumání ukazuje, že lidská realita má duální strukturu: zahrnuje jak zkušenostní fakt života, tak neempirický soubor principů, které tvoří lidskou přirozenost. Zatímco život je bezprostředně evidentní, přirozenost vyžaduje složité dokazování. Tato námaha přináší výhodu, že se vyhneme zjednodušenému redukování člověka na jeho život. Téma má dvě základní části. První část se zaměřuje na složky lidské přirozenosti, což objasňuje personální povahu jednotlivců a jejich identitu. Druhá část se věnuje smyslu osobního života. Výsledky metafyzického zkoumání mají zásadní vliv na etické myšlení, zejména na otázku existence nerelativizovaného mravního zákona, který určuje směr úspěšného života. Řešení tohoto klíčového etického problému závisí na vypracovaném pojmu lidské přirozenosti; bez něj je etika odsouzena k relativizaci mravních hodnot, které se stávají pouhou hříčkou moci.