Literáti a mandaríni : neoficiální kronika Konfuciánů

Satirický román čínského autora z 18. století je předchůdcem klasického čínského románu z období vrcholného rozkvětu poslední dynastie. Kompozičně je postaven jako řetězec vzájemně propojených portrétů hlavních hrdinů, příslušníků konfuciánské džentry, což autorovi umožňuje popsat zkorumpovanost a neschopnost státní byrokracie. Kritika se odehrává na pozadí konfuciánského ideálu ušlechtilosti, reprezentovaného malířem Wang Mienem, který, ač nesmírně nadaný, odmítá složit vyšší zkoušky a umírá ve skrytu hor. Román je velkým satirickým dílem, kde satira, ironie, parodie a karikatura doprovázejí marný boj mezi ideálem a přizpůsobivostí. Zaměřuje se na čínský vzdělávací systém, který vede k bezduchému memorování klasických textů. Mnohé postavy se staly archetypy dodnes žijícími v čínském podvědomí, jako je tupý akademik Kaa nebo dobromyslný hlupák Fan Ťin. I když nepatří mezi čtyři klasické čínské romány, je považován za vrchol čínské klasické prózy. Autor využívá některé tradiční vypravěčské metody, avšak klade důraz na psychologii postav a lyrizující popis prostředí. Román je určen především vzdělané vrstvě, což souvisí s jeho subjektivnějším laděním a autobiografickými prvky.