Zbloudilá loď a jiné povídky

V sedmi povídkách autor zavádí čtenáře do snové krajiny, kde se čas ne vždy pohybuje vpřed a hranice mezi představou a skutečností se rozplývá. Člověk se občas může zachytit střípků staré čínské filozofie, ale stačí to k prohlédnutí skrze mlhu iluzí a nalezení nového smyslu? Kolem roku 1985 se mladí spisovatelé odvrací od celospolečenských témat a odmítají tradiční vzorce myšlení, včetně linearity dějin. Zaměřují se na primitivní, iracionální kořeny čínské kultury, čerpají z mytologie a staré filozofie, a jejich příběhy se často odehrávají v izolovaných vesnicích a mezi národnostními menšinami, jako jsou Tibeťané nebo muslimští Chuejové. Mezi takovou literaturu „na okraji“ patří i rané povídky autora, vydané mezi lety 1986 a 1994. I když mají jednoduchou zápletku, jsou protkány vzpomínkami. Typickým protagonistou je muž, který se snaží rekonstruovat minulost pomocí vzpomínek svých i ostatních postav. V povídkách je přítomno povědomí o tom, že minulost hraje zásadní roli v osvětlování současnosti. Autor nám připomíná, že pochopení dějin je klíčové pro správné jednání v přítomnosti, avšak ponaučení, které si odnášíme, se vzdaluje logice dějin prezentované v učebnicích. Autor zpochybňuje reálnost velkého příběhu dějin jako racionálního procesu a roli jednotlivce v něm.