Parámetros
Más información sobre el libro
RUDOLF BARTA (4. ledna 1946) se narodil do pražského rodu přírodovědných badatelů a výzkumníků, potomků slavného rodu Františka Křižíka. Po maturitě na gymnáziu v Dejvicích nějaký čas pracoval coby kulisák v různých pražských divadlech a v přátelské společnosti mladých bohémů užíval života. V roce 1968 se vydal do světa. Jako by něco tušil, pro jistotu už na jaře. Některé jeho příhody doma a později i v Americe ovšem byly ve své době dosti šílené, takže posluchači jeho bohatýrská vyprávění brali s rezervou. Rudolf Barta nejspíš nikdy nepomýšlel na to, že by si mohl nebo snad měl něco psát. Nepotřeboval si vymýšlet děje a obrazy. Próza se mu děla sama. Když se dal do vzpomínání, tato neobvyklá a nečekaná kniha začala růst. Neponořil se jen do neučesané kroniky jednoho soukromého života: svérázně klenuté oblouky kapitol nesou mozaiku, jež je místy bizarním svědectvím o životě jedné generace v Praze, v New Yorku i u Pacifiku; je to autentický díl naší společné Czech Story.
Compra de libros
Ručičky věžních hodin, Rudolf Barta
- Idioma
- Publicado en
- 2017
- Encuadernación
- (Tapa dura)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Ručičky věžních hodin
- Idioma
- Checo
- Autores
- Rudolf Barta
- Editorial
- NLN, Nakladatelství Lidové noviny
- Publicado en
- 2017
- Formato
- Tapa dura
- ISBN10
- 8074225569
- ISBN13
- 9788074225567
- Serie
- Categorías
- Etiquetas
- Literatura checa, Memorias
- Calificación
- 3,5 de 5
- Descripción
- RUDOLF BARTA (4. ledna 1946) se narodil do pražského rodu přírodovědných badatelů a výzkumníků, potomků slavného rodu Františka Křižíka. Po maturitě na gymnáziu v Dejvicích nějaký čas pracoval coby kulisák v různých pražských divadlech a v přátelské společnosti mladých bohémů užíval života. V roce 1968 se vydal do světa. Jako by něco tušil, pro jistotu už na jaře. Některé jeho příhody doma a později i v Americe ovšem byly ve své době dosti šílené, takže posluchači jeho bohatýrská vyprávění brali s rezervou. Rudolf Barta nejspíš nikdy nepomýšlel na to, že by si mohl nebo snad měl něco psát. Nepotřeboval si vymýšlet děje a obrazy. Próza se mu děla sama. Když se dal do vzpomínání, tato neobvyklá a nečekaná kniha začala růst. Neponořil se jen do neučesané kroniky jednoho soukromého života: svérázně klenuté oblouky kapitol nesou mozaiku, jež je místy bizarním svědectvím o životě jedné generace v Praze, v New Yorku i u Pacifiku; je to autentický díl naší společné Czech Story.