Portréty v ostnatém drátu

Vzpomínková próza Portréty v ostnatém drátu, vydaná po autorově smrti v roce 1984 v Paříži, zachycuje jeho svědectví z břežněvovských lágrů. Autor barvitě líčí život v pracovním táboře v Ťumeňské oblasti na Sibiři, přičemž předchází událostmi jako účast na demonstraci, vyšetřovací vazba a transport do lágru. Deloneho vzpomínky nejsou jen sledem portrétů spoluvězňů; dokázal živě vylíčit charaktery, mravy a vztahy mezi vězni a vystihnout tíživou atmosféru života v lágru. Mezi řádky se objevuje analýza strategie policejního státu při pronásledování neposlušných občanů. Důvody, proč se lidé ocitli v táboře, jsou rozmanité – od desetinásobné vraždy po přejetí kolchozního prasete. Někteří vězni si v nelidských podmínkách udrželi důstojnost, jiní byli ochotni zradit své spoluvězně pro větší příděl nebo zkrácení trestu. Zápisky obsahují vězeňské verše, včetně těch psaných na zakázku pro dívky a manželky. Vyprávění je lehké a živé, s použitím vězeňského slangu a vulgarit, ale i vytříbeného stylu, který odráží duši básníka. Kniha je doplněna archivními dokumenty a fotografiemi ze života autora.