Bronzové zrcadlo kočičích očí

Soubor haiku, motivovaný především kočkou jako "živelnou zenovou bytostí", která patrně i z tohoto důvodu v sobě skrývá řadu podivuhodných vlastností. Klasická forma japonské poezie ožívá ve variacích Malvíny Nálevkové jako vyjádření vztahu k přírodě, jež je trvale zakotvena v její mysli i životě. Toto bytostné sepětí je třeba zaznamenáno v okamžicích, kdy se autorka noří do krajiny ticha kolem řeky a pozoruje její proměny jak v kalendářním cyklu, tak i v každodenním čase. Velkou pozornost pak básnířka věnuje kočkám, které se zřejmě staly jejími nepostradatelnými, věrnými i tichými společníky. Ale nejen tito tvorové zde reprezentují živočišnou říši: v kontrastních odrazech stínů se tu pohybují i světlušky nebo skřehotající žáby. V neposlední řadě pak básnířka čerpá inspiraci i z tvorby významných představitelů tohoto žánru, s nimiž se setkávala na stránkách nejrůznějších sbírek a výborů: jejich poezie ji vždy dokázala plně zaujmout, vnitřně uspokojit či doslova uchvátit.