Jak je to divně krásné, miláčku!

Strhující románový příběh zachycuje korespondenci Jana Konůpka a Marie Dadákové z let 1915 a 1916, autentický dokument z období 1. světové války, který přináší historicky cenné informace o společenském, kulturním a politickém životě. Dílo se vyznačuje literární kvalitou a kultivovaností jazyka, což je v současnosti vzácné. Jan Konůpek, známý symbolista a zakladatel českého literárního a výtvarného sdružení Sursum, odpověděl v červnu 1915 na inzerát Marie Dadákové, která hledala „muže vysoké kultury ducha, milujícího přírodu a umění“. Následovalo téměř rok a půl každodenní korespondence, jejíž podstatou je milostný vztah, avšak obsahuje také názory na literaturu, výtvarné umění, divadlo, filmy a komentáře k politickým událostem v zemi, jež byla ve válce. Tímto způsobem se soukromá korespondence proměňuje v veřejnou, společensko-kritickou diskusi. Jan Konůpek, ač měl bohaté zkušenosti ve výtvarném umění a byl účastníkem významných událostí, nebyl v té době ještě široce známý. Marie Dadáková, vzdělaná a emancipovaná mladá žena, byla dcerou redaktora časopisu Hospodář. Jejich korespondence vyjadřuje radost ze vzájemného porozumění a shody v zájmech. Přestali si psát v polovině roku 1916, kdy Jan požádal o Mariinu ruku a následně se vzali.