Sedm interludií

Vydal Ústav pro českou literaturu ČSAV. Poprvé souborně a přesně podle rukopisu vydaný cyklus interludií, které autor skládal v letech 1644-1646, vzniká roku 1953. Tematika Kocmánkových i ostatních tehdy provozovaných interludií (= pololidových frašek, krátkých výstupů mezi jednotlivými akty vážných her, po Bílé hoře samostatných literárních útvarů, skládaných a provozovaných kantory a žáky jako možnost přivydělání) je dána potřebami masopustního a posvícenského veselí, k němuž se útvar interludií poutal: opilství, nemoc z přejedení, námluvy. Jednajícími postavami jsou nejčastěji příslušníci selského stavu, hrubě zkarikovaní a vylíčení s primitivním realismem, jehož tendencí je sice ukázat jistou nadřazenost měšťanského stavu nad selským, ale také ukázat hmotné a duševní zbídačení selského lidu v době třicetileté války. Proto zobrazují pobělohorská interludia tehdejší lidový život v jeho opravdové podobě tak, jako snad žádné jiné soudobé památky.