Sedmnáct levých bot

Prožil v tomto městě mnoho let tiše, doufaje, že umře nepoznán. Ačkoliv dosáhl penzijního věku, důchod z nějakého důvodu odmítal. Nikdo nevěděl, kdo je, a odkud. Příbuzné tu neměl a pár známých ho znalo jen od roku 1946, kdy se v tomto přímořském městě objevil. Měl dřevěnou levou nohu, višňovou hůl s reliéfy a brigadýrku s natrženým kšiltem. Bydlel v přístavbě k márnici a pracoval jako noční hlídač v nemocnici. Jeho doklad byl vydán na jméno Adam Stěpanovič Dombrovskij. Román byl poprvé vydán v Dagestánském knižním vydavatelství v roce 1967. Jako první román mladého prozaika obsahoval charakteristické rysy jeho pozdější tvorby, včetně bohatého jazyka a mistrovského spojení vyprávění s představivostí. V Moskvě byl vydán až v roce 1980 a autor přitáhl pozornost čtenářů a kritiky svým talentem. Přesto se kolem románu neobjevila žádná kritika, a to ani kladná, ani záporná. Obklopoval ho závoj nevyřčeného. Literární vědec Lev Anninskij poznamenal, že spojení dvou „zajetí“ a variant ostnatého drátu bylo pro tehdejší cenzuru nemyslitelnou drzostí, která překračovala všechny meze.