Tvář moderního jazzu

Kultura amerických černochů patří dnes už k velmi dobře zmapovaným oblastem a celá řada hudebních publicistů podrobně a v širších souvislostech zpracovává téma R´n´B, SOUL nebo RAP. Pro JAZZ a celou kulturní avantgardu 60. a 70. let patří určitě mezi zásadní autory Amiri Baraka (dříveLeRoi Jones), který ve své knize „Blues People: Negro Music in White America“ (1963) popisuje svět afroamerických hudebníků ve všech svých etapách a proměnách. Tento typ autora nesestavuje jen fakta a chronologický vývoj hudebních stylů, jeho pohled je vždy paralelně vyprávěn s politickým a sociálním děním konkrétní doby a předkládá čtenáři další faktory, které ovlivnily jejich vývoj. Amiri Baraka je zmíněn záměrně, protože několik částí z výše uvedené knihy je publikováno Lubomírem Dorážkou v jeho další knize, „Tvář moderního jazzu“, která navazuje na předešlou „Tvář jazzu“. Nebude vůbec nadnesené, když se označí za nejzásadnějšího hudebního publicistu a bude tím hlavním zprostředkovatelem informací ze světa hudby. Nebýt jeho, těžko bychom mohli číst o příbězích z New Orleans a začátcích prvních jazzových kapel, a následně pak pozorovat příchod „mladší generace“ s novým zvukem a hlavně novým přístupem k jazzu.