Más información sobre el libro
V roce 1613, po stovkách temných let, kdy se moc nepředávala či nezískávala jinak než vraždou, usedla na ruský trůn dynastie Romanovců. Mezi lety 1613 a 1917 se na něm vystřídalo patnáct panovníků této dynastie, mezi nimi i tři ženy. Romanovci vládli říši, která se stala největší zemí na světě – jak je tomu ostatně i v roce 2013. Díky světově proslulým osobnostem z tohoto vynikajícího rodu – Petru Velikému, Kateřině II. či Alexandru II. – se Rusko zařadilo k evropským a následně světovým mocnostem. Přesto se však carský trůn neustále koupal v záplavách krve. Nabízejí se tři zásadní otázky: je Rusko k tomuto násilí bez konce předurčeno svými vlastními dějinami? Bylo o nešťastném osudu této dynastie rozhodnuto již v dávné minulosti, kdy se na ruském území střetávaly různé kultury, náboženství a invaze? Mohlo toto spojení legitimní moci a násilí, jaké nemá obdoby, skončit jinak než tragédií závěrečného dějství a příchodem totalitního systému stejně neobyčejně houževnaté a násilné povahy?
Compra de libros
Romanovci : dynastie pod vládou krve, Jana Němcová, Hélène Carrère d. Encausse
- Idioma
- Publicado en
- 2017
- Encuadernación
- (Tapa dura)
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Romanovci : dynastie pod vládou krve
- Idioma
- Checo
- Editorial
- Volvox Globator
- Publicado en
- 2017
- Formato
- Tapa dura
- ISBN10
- 8075113381
- ISBN13
- 9788075113382
- Serie
- Primera publicación
- 2013
- Título original
- Les Romanov : Une dynastie sous le règne du sang
- Calificación
- 4 de 5
- Descripción
- V roce 1613, po stovkách temných let, kdy se moc nepředávala či nezískávala jinak než vraždou, usedla na ruský trůn dynastie Romanovců. Mezi lety 1613 a 1917 se na něm vystřídalo patnáct panovníků této dynastie, mezi nimi i tři ženy. Romanovci vládli říši, která se stala největší zemí na světě – jak je tomu ostatně i v roce 2013. Díky světově proslulým osobnostem z tohoto vynikajícího rodu – Petru Velikému, Kateřině II. či Alexandru II. – se Rusko zařadilo k evropským a následně světovým mocnostem. Přesto se však carský trůn neustále koupal v záplavách krve. Nabízejí se tři zásadní otázky: je Rusko k tomuto násilí bez konce předurčeno svými vlastními dějinami? Bylo o nešťastném osudu této dynastie rozhodnuto již v dávné minulosti, kdy se na ruském území střetávaly různé kultury, náboženství a invaze? Mohlo toto spojení legitimní moci a násilí, jaké nemá obdoby, skončit jinak než tragédií závěrečného dějství a příchodem totalitního systému stejně neobyčejně houževnaté a násilné povahy?