Umění českého západu

Kulturní a umělecký život meziválečného Československa byl ovlivněn regiony, zejména mimopražskými centry, označovanými jako "venkov". Tato bohatě ilustrovaná publikace zkoumá, jak se nové demokratické kulturní paradigma projevilo v uměleckém životě Plzně, centra západních Čech, a popisuje dějiny významného uměleckého spolku - Sdružení západočeských výtvarných umělců. V kapitolách o architektuře, malířství, sochařství a uměleckém řemesle detailně mapuje tvůrčí činnost Sdružení v kontextu celorepublikového uměleckého dění až do okupace a prvních poválečných let. Kniha je prvním komplexním příspěvkem k rekonstrukci českého umění ve 20. století. Důkladné zpracování dosud nevytěžených archivních fondů a dobového tisku přináší objevný materiál, včetně exkluzivních témat, jako je spolupráce Karla Lhoty s Adolfem Loosem. Osvětluje také plzeňské působení známých osobností jako Karel Lhota, Svatopluk Máchal, Josef Skupa a Jiří Trnka, a představuje zapomenuté umělce, jako architekt Leo Meisl a malíři Josef Hodek a František Pořický. Příspěvek o ediční činnosti spolku rozšiřuje výtvarnou problematiku o regionální literární život, včetně básnické edice Stín, jejíž sbírky recenzovali přední kritici.