Vyvrhel

Dá se jít sedět za knihu? V Německu o tom ví své, u nás se Samir řadí mezi průkopníky a za tenhle kousek je určitě žhavým kandidátem na uvalení do knižní vazby. Samirovo vyškrabování nejtemnějších zákoutí lidského svědomí někdy připomíná tvorbu Chucka Palahniuka. Ovšem, zatímco americký autor si povětšinou vymýšlí příběhy o tom, co se normální lidé bojí si představit, Sámir s kadencí krvácejícího básníka prostě jen popisuje, co dělal a jaké to bylo. Při tom ve svém vyprávění zcela stírá rozdíly mezi odvahou žít naplno a zbabělostí dospět. Toto šokující mapování vzdálenosti mezi dokonalostí a ubohostí v podobě absolutní jízdy hedonistickým peklem nakonec vede k překvapivému závěru: úplná exploitace všech prožitků je jako Matějská - po pár jízdách již další opakování postrádá smysl. Ale to neznamená, že by to celé nestálo za to, i když se člověku občas udělá nevolno.