Na římsách této oblohy

Poezie Reného Iquorta představuje jakýsi pestrý diář, který básnickou formou přibližuje průběh kalendářního roku: hned v úvodním bloku se třeba rozprostírají zimní nálady v podobě rozjímání při zasněžených procházkách, v mrazivém poledni či v bílých ránech. Tyto dojmy lze charakterizovat i jako osobité záznamy lyrických motivů, které jsou vůbec jedním z hlavních komponentů celé sbírky. Básník tak dokáže vystihnout například březnové procitnutí, sychravost jiter i velikonoční atmosféru. Kniha se dál plynule a nenásilně pohybuje v kruhu jednoho ročního období, od jedné zimy k druhé a ve 134 básních se tak stává jakýmsi průvodcem po této pevně ohraničené době, která přinesla nejen trápení a postesknutí, ale i drobné radosti.