Vědět viděním: Fotografie jako rozhodnutí

V úvodu svého textu Michal Janata přiznává, že jeho úvahy vycházejí ze zklamání z teoretiků fotografie, kteří podle něj nedokázali vypracovat dostatečnou ontologii fotografického obrazu. Místo odstranění tohoto nedostatku se Janata zaměřuje na interpretaci aspektů fotografie, které jsou nedostatečně reflektované. Janata předpokládá, že fotografie, považovaná za spolehlivého svědka událostí, osciluje mezi tím, co odhaluje, a tím, co zakrývá. Věnuje se také času, specifikům žánrů, vztahu fotografie k paměti a kolektivní paměti, a zamýšlí se nad vztahem vidění a poznání. Jeho výběr aspektů umožňuje chápat fotografii jako složitý fenomén z různých zorných úhlů. Znechucení nad teoretiky se projevuje v jeho opření o názory filozofů, včetně antických. Toto využití klasických a současných filozofických textů považuji za produktivní, neboť přináší nový pohled na fenomén fotografie. Osobní tón, kterým Janata hovoří o svatební fotografii svých rodičů či konkrétní fotografii, činí text čtivější a přístupnější. Tento osobní přístup autor nezneužívá, což textu dodává na hodnotě. Janatův text je cenným příspěvkem k myšlení o fotografii.