Ohlédnutí

Básnířčino vlídné ohlédnutí je poznamenáno jistotou uplývajícího času, v němž hlavní roli hraje s pokorou a jako svátost přijímaná láska, kterou autorka považuje za jeden z největších životních darů. Je zachycena v nejrozmanitějších tvarech, jako něžný déšť, snový přelud, sladká předtucha nebo pouhý okamžik, který jenom potvrzuje jedinečnost života. Někdy se ovšem stane, že i do průzračného vztahu proniknou poněkud temnější akordy, přesto však zůstává naděje, že zdánlivě ztracené citové pouto je silné, odolá všem nástrahám a opět zbarví svět do divukrásných barev, v nichž létají na křídlech "duhoví motýli, vlaštovky a sny".