Závod do Dakaru

V kanceláři panovalo vzrušení, když nám přinesli naši první knihu. S hrdostí jsme stáli na obálce jako objevitelé a prohlíželi si ji. Charley, můj kamarád a zkušený motorkář, náhle prohlásil, že v roce 2006 pojede Dakar. Následoval jsem ho na cestě kolem světa, kde jsme se oba zlepšovali. Terén, který nás zkoušel v Kazachstánu, by byl později hračkou na Sibiři. Po úsecích, kdy jsme se cítili spokojení, jsme sundali helmy a prožívali vzpomínky na motocyklovou dokonalost. Popisovali jsme tyto zážitky jako okamžiky splynutí, kdy motorka pod námi zmizela a my jsme cítili, že letíme. Když Charley prohlásil, že pojede Dakar, nevěděl jsem, jestli to myslí vážně. Ale když to uviděl vytištěné v naší knize, přijal výzvu. V následujícím roce jsem ho viděl, jak se mění a jak se ponořil do náročného tréninkového rozvrhu. Nikdy předtím jsem ho neviděl tak odhodlaného. Jeho přátelé, včetně mě, se o něj báli, protože trénink byl tvrdý a nebezpečný. I Charley měl obavy, ale nikdy se nevzdal. Když závod v lednu 2006 odstartoval v Lisabonu, byl jsem daleko, ale modlil jsem se za něj. Srdce mu bušilo, když stál na startovní čáře. „JEĎ, CHARLEY... JEĎ!“