Roman Jakobson Orden de los libros (cronológico)

For more than 30 years, from 1949 till 1982, the two influential linguists Roman Jakobson (1896-1982) and Eli Fischer-Jørgensen (1911-2010) regularly exchanged letters. The Royal Danish Academy of Sciences and Letters has published the entire collection of preserved letters in which we are introduced to two strong the Russian born linguist Roman Jakobson and the Danish phonetician and general linguist Eli Fischer-Jørgensen, both members of the Royal Academy, Eli being the first ever Danish woman elected a member.They were both leading representatives within the field known as phonology, and their letters are no doubt to be considered important documents in the history of international linguistics. Moreover, reading the letters provides a personal dimension to a field in which the usual scholarly articles are often devoid of personal content.

La correspondance publiée ici, pour la première fois, s'ouvre par des contrepèteries et se referme sur la couleur des voyelles. Elle entrecroise sur près de cinquante ans le fil de deux vies, tissant une amitié savante qui ne s'interrompra qu'avec la mort. On y aborde la poésie, les mathématiques, les champignons, les épopées médiévales, ainsi que les langues et les mythes. Contrairement à l'image souvent véhiculée, le linguiste Roman Jakobson et l'anthropologue Claude Lévi-Strauss, figures majeures des sciences sociales du XXe siècle, ont été des médiateurs entre l'abstraction scientifique et l'expérience sensible. Leur œuvre et leur rencontre allient théorie et volupté. Dans son éloge de Lévi-Strauss, Jakobson souligne l'importance de concilier la variation et la recherche d'invariants, sans opposer la passion pour le singulier à l'intérêt pour les formes universelles. Il propose que ces structures invariantes soient perçues comme des matrices de variation. Ainsi, nous n'avons en commun que nos différences, tant au sein de l'humanité que dans la diversité biologique et cosmique. Comprendre sa place dans ce jeu de variations est essentiel pour les sciences humaines, comme en témoigne cette correspondance inédite. Emmanuelle Loyer et Patrice Maniglier.

Tato kniha představuje svérázné dějiny ruské kultury. Své přednášky o ruském formalismu psal Roman Jakobson pro Masarykovu univerzitu v Brně v polovině 30. let. Rekapituloval zde vznik badatelského směru, na němž se sám aktivně podílel a zároveň ukázal, že ruská věda a umění směřovaly k vytříbenému zájmu o uměleckou formu odjakživa. Jeho texty se týkají nejvěhlasnějších autorit ruských kulturních dějin i málo známých specialistů, uvádějí příklady z literatury, malířství i filozofie. Jakobsonův text je doplněn o důkladný poznámkový aparát a řadu dokumentů z období od počátku 30. let až do roku 1968, z nichž mnohé nebyly dosud nikdy zveřejněny a svědčí o politických turbulencích i akademických poměrech ve 20. století.

Osmdesát dopisů, korespondenčních lístků a telegramů spadá převážně do období Jakobsonova pobytu v naší republice, tj. 1920 - 1939. Jakobsonovi se jako jednomu z mála ruských emigrantů podařilo překlenout izolaci a aktivně se podílet na vědeckém a literárním životě naší země. Korespondence dokládá jeho styky se členy Devětsilu,V. Nezvalem, J. Seifertem, K. Teigem a dalšími, s některými z nich ho spojovalo osobní přátelství. První oddíl knihy je zaměřen především na Jakobsonovy styky se světem literatury, druhý podává svědectví o kontaktech s vědeckými kruhy. Třetí oddíl zahrnuje stati, které svědčí o aktivní roli R. Jakobsona v českém postředí, např. úryvek stati T.G. Winnera o vztahu Jakobsona k českému avantgardnímu umění či vzpomínky pamětníků a doklady o Jakobsonově "brněnském období". Korespondence přibližuje ovzduší české bohémy ve 20. a 30. letech.

Kniha zpřístupňuje hlavní Jakobsonovy práce z oblasti literární vědy. Spolutvůrce ruského formalismu a jeden ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku se nám v tomto výboru z celoživotního díla představuje jako autor studií o podstatě literatury, dále jako průkopník fonologické analýzy prozodických systémů, a jako autor pracé o slovesnosti českého středověku, a jako autor studií o novější české i světové literatuře. ...

Kniha sa zaoberá vzťahom medzi lingvistikou a poétikou, skúma jazykové a estetické aspekty literárneho diela. Analyzuje, ako jazyk formuje umelecké vyjadrenie a akú úlohu zohráva v interpretácii literárnych textov.

The work of Roman Jakobson has long been recognized as central to debates in linguistics and literary theory. This book makes Jakobson's ideas, previously collected only in a monumental, seven-volume edition of his selected writings, readily available for the first time. It brings together eleven essays on topics of crucial importance to poetics and linguistics

»Der eigentliche Auslöser für diesen neuen Zugang zur Sprache und zur Sprachwissenschaft war jedoch – zumindest was mich angeht – die ungestüme Entwicklung der Kunst zu Beginn des 20. Jahrhunderts. Diejenigen von uns, die sich mit der Sprache beschäftigten, erlernten die Anwendung des Relativitätsprinzips auf linguistische Operationen. Von allen Seiten wurden wir geradezu gedrängt, diesen Weg zu beschreiten: von der aufsehenerregenden Entwicklung der modernen Physik, von Theorie und Praxis der kubistischen Malerei, in der ›alles auf Relationen beruht‹, auf der Wechselwirkung zwischen Teilen und Ganzem, zwischen Farbe und Gestalt, Darstellung und Dargestelltem« ( Roman Jakobson ). Am Leitfaden der Biographie Roman Jakobsons gibt dieser Band einen Überblick über die Probleme und Forschungsergebnisse des bedeutendsten Linguisten der Gegenwart.

Dieser Band versammelt Roman Jakobsons wichtigste theoretische Schriften zur Poetik. Er enthält die beiden mittlerweile klassischen Texte »Linguistik und Poetik« und »Poesie der Grammatik und Grammatik der Poesie« sowie Studien über den Realismus in der Kunst, die Folklore, das Verhältnis von Dichtung und Gesellschaft am Beispiel der Hussitendichtung und über den Parallelismus. In zwei vergleichenden Aufsätzen über Vladimir Majakovskij und Boris Pasternak expliziert Jakobson zum erstenmal das Verhältnis von Metapher und Metonymie, das dann im Strukturalismus (vor allem bei Claude Lévi-Strauss und Jacques Lacan) eine Schlüsselrolle einnehmen sollte.Roman Jakobson (1896– 1982) gehörte in seiner Jugend zum Kreis der russischen Formalisten, schloß sich später aber den Strukturalisten an. Mit seinem einflußreichen Werk trug er dazu bei, daß aus dem ursprünglich linguistischen Strukturalismus eine weltweit anerkannte, interdisziplinär anwendbare Erkenntnismethode wurde.

Ce volume regroupe un choix de textes que Roman Jakobson a consacrés, de 1920 à 1970, à la théorie de la littérature. La fonction poétique, la métaphore et la métonymie, la dominante, la poésie de la grammaire, l'espace du texte : autant de notions, autant de problèmes, qui sont devenus le point de départ des discussions les plus fécondes de nos jours. Linguiste et poéticien, Jakobson ouvre les yeux des linguistes sur les faits poétiques, considérés longtemps comme marginaux, et prouve aux "littéraires" que la poésie est bien, avant tout, oeuvre de langage

In this most comprehensive collection of classic Russian tales available in English we meet both universal fairy-tale figures—thieves and heroes, kings and peasants, beautiful damsels and terrifying witches, enchanted children and crafty animals—and such uniquely Russian characters as Koshchey the Deathless, Baba Yaga, the Swan Maiden, and the glorious Firebird. The more than 175 tales culled from a centuries-old Russian storytelling tradition by the outstanding Russian ethnographer Aleksandr Afanas’ev reveal a rich, robust world of the imagination that will fascinate readers both young and old.With black-and-white drawings throughout.

Die fünf in diesem Band versammelten Schriften wurden erstmals zusammen veröffentlicht. Ihre Entstehung erstreckt sich von 1939 bis 1963. Sie behandeln das gemeinsame Thema der Untersuchung des Spracherwerbs bei Kindern und der aphasischen Syndrome. Bereits in seinen ersten Arbeiten zu diesen beiden Fragen hat sich Roman Jakobson mit der Hypothese ihrer wesentlichen Verbindung beschäftigt. Er äußert: „Beim Ansatz zweier verwandter Themen – dem Lernen und den Sprachstörungen – und bei der Betrachtung der sich entwickelnden und auflösenden phonologischen Systeme haben wir geglaubt, annehmen zu können, dass die aphasischen Schäden das Kindersprachlernen umgekehrt reproduzieren.“ Spätere Forschungen und das Auftreten einer bedeutenden Literatur zur Aphasie führten ihn dazu, diese erste Hypothese zu nuancieren: „Bei näherer Betrachtung weist die Sprachpathologie eine gewisse Vielfalt von Syndromen im Vergleich zum im Wesentlichen einheitlichen Prozess des kindlichen Spracherwerbs auf. Die Spiegelsymmetrie zwischen dem Aufbau und dem Abbau des phonologischen Systems erweist sich nur für einige der verschiedenen Formen der Aphasie als gültig. Die internationale und interdisziplinäre Forschung zeigt die Pluralität der aphasischen Syndrome sowie die Strenge der linguistischen Gesetze, die sie unterscheiden und spezifizieren.“

Première édition en français, Ed. de Minuit, 1963. Onze essais (dont le plus ancien date de 1949) portant sur les problèmes fondamentaux qui se posent à la linguistique structurale: en phonologie, grammaire, sémantique, rhétorique, poétique, etc. Parmi les chapitres importants on note: Phonologie et phonétique (le principe de binarité) - Aspects linguistiques de la traduction - Linguistique et théorie de la communication (la notion de communication est primordiale dans l'oeuvre de Jakobson) - Linguistique et poétique. L'auteur s'efforce sans relâche d'aborder linguistiquement les problèmes de sens. La préface de Nicolas Ruwet, p. 7-21, permet au lecteur peu averti de s'orienter avec rapidité. Ce livre se lit sans difficulté véritable, et même parfois avec amusement. Sa lecture partielle est possible dès la première année du cycle collégial. Fondamental.

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896-1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii "československého" vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu.…