Emanuel Rádl Libros

Osobitě pojatý a čtivý výklad dějin biologického myšlení od českého biologa a filosofa E. Rádla (1873-1942) zahrnuje období od renesance do začátku 20. století. Jedná se o světově proslulé dílo, které v rámci dějin biologie patří dnes ke klasickému fondu. Biologii přitom nepojímá jen jako izolovanou speciální vědu, nýbrž vykládá ji v širokém rámci evropských kulturních dějin, dějin idejí a filosofie. Nejen že kniha byla historicky vůbec prvním monumentálním výkladem o dějinách biologie jako celku, ale ve 20. století silně ovlivnila celou generaci filosofů a historiků, zabývajících se zejména vznikem vývojových teorií a darwinismu jako širokého ideového proudu. Sto let po svém vzniku se tak českému čtenáři poprvé dostane kompletní a moderní překlad z německého originálu.

Nové vydání dvou Rádlových prací ze třicátých let, v nichž reflektuje sílící pozici nacismu v Německu a Evropě vůbec. Pro svoji hlubinnou a prozíravou analýzu kořenů nacismu a jeho protikulturní podstaty je řazen mezi přední evropské myslitele formátu Karla Jasperse či Thomase Manna, kteří ještě dlouho před válkou jednoznačně odhalovali zhoubnost této ideologie. Obě analýzy úzce navazují na linii Rádlova myšlení o smyslu národa a státu, jehož vrcholem je kniha Válka Čechů s Němci. Ediční příprava a úvodní studie: Eva Broklová

Rádlův ostře kritický útok na československý prvorepublikový nacionalismus, v kterém oprávněně viděl nebezpečí budoucího krvavého konfliktu mezi oběma etniky. Košatá argumentace sahá od polemiky s účelovými výklady českých dějin, přes analýzu československé demokracie a jejích vad až po filosofický útok na samotný pojem národa a jeho zbožštění, pocházející od německého romantisty Herdera.

„Tento spis nejde ve stopách obvyklých dějin filosofie: šlo mi o přítomnost a budoucnost, nikoli minulost. Právě proto se mi však minulost objevila ve světle velmi živém. Jestliže se ve spise tu a tam hádám a filosofy dávno zemřelými, není to neúcta k nim, naopak: právě protože jejich učení pokládám dosud za živé, zápasím s ním. Pokud už živé není, nezajímá mne." Těmito slovy hodnotí významný český filosof, pozitivista, současník Masarykův, své vlastní životní dílo, dvoudílné dějiny filosofie. Ačkoli tato práce – výsledek celoživotního bádání a úsilí autora – vyšla více než před půlstoletím, mnohé její závěry jsou platné a poučné dosud. Rádlův racionální přístup a přitom akademismem nezatěžkaný vyjadřovací přístup tvoří z této publikace vynikající pomůcku při exkursu do dějin filosofie a zároveň názorný příklad významné dobové myšlenkové konvence, jíž positivismus nesporně byl. Abychom zachovali autorskou dikci a nevnášeli do celistvosti díla cizorodé prvky nemístné modernizace, zachovali jsme v tomto vydání doslovný, soudobou gramatikou nekorigovaný text prvního vydání Dějin filosofie (Jan Laichter Praha. 1932–33).

„Historie filosofie se neodehrává v nadzemních oblastech čisté pravdy, kde vládnou jen definice, dedukce, poznatky, systémy noetické a metafysické, kde pravda je jen poznáním a chyba jen věcí logické analysy. Co podávají dějiny filosofie od dob Hegelových (které filosofii takto chápou), jsou jen abstraktní obsahy theorií navléknuté na nit chronologie a logiky. Skutečné dějiny filosofie však se dály a dějí na této zemi v zápase živých lidí.“ Z těchto východisek vzešlo životní dílo významného českého filosofa, pozitivisty, současníky Masarykova, dvoudílné dějiny filosofie. Ačkoli tato práce – výsledek celoživotního bádání a úsilí autora – vyšla více než před půlstoletím, mnohé její závěry jsou platné a poučné dosud. Rádlův racionální přístup a přitom akademismem nezatěžkaný vyjadřovací přístup tvoří z této publikace vynikající pomůcku při exkursu do dějin filosofie a zároveň názorný přiklad významné dobové myšlenkové konvence, jíž pozitivismus nesporně byl. Abychom zachovali autorskou dikci a nevnášeli do celistvosti díla cizorodé prvky nemístné modernizace, zachovali jsme v tomto vydání doslovný, soudobou gramatikou nekorigovaný text prvního vydání Dějin filosofie (Jan Laichter Praha, 1932–33).

Filosofický odkaz jednoho z nejvýraznějších následovníků T. G. Masaryka je pokusem o výslovnou syntézu díla tohoto myslitele. E. Rádl (1873–1942) usiloval o kritickou reflexi tradice českého realismu, vědomě navazujícího až na samé počátky reformace. Jeho konstrukce posléze vyústila ve smělý, až křečovitý pokus o překonání evropské myšlenkové tradice, vycházející z řecké antiky. Přesto jsou myšlenky tohoto rozporného filosofa v řadě bodů stále ještě moderní a naléhavé.