Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Západočeské galerii v Plzni. Soustřeďuje se zejména na Šímovo meziválečné období a definuje jeho přechody mezi různými světy, nejen Čechy-Francie, ale i mezi výtvarnými žánry, mezi uměním vysokým a nízkým, představuje méně známé Šímovy knižní ilustrace, nebo návrhy skleněných vitráží.
Kniha na pomezí vizuálních studií, literární historie a sémiotiky se zabývá vztahem obrazu a slova v českém umění dvacátých a šedesátých let 20. století. Sleduje překračování hranic mezi obrazem a slovem, zabývá se vizualizací slov i případy, kdy obraz zastupuje text. Všímá si, jak se může obraz se slovem prolínat, spojovat, střetávat nebo posouvat na jeho místo. Umění konfrontuje s širší oblastí vizuality (obrazové hádanky, piktogramy, mapy, knižní grafika, reklama aj.) a zabývá se rolí, jakou různé podoby sdělení ve společnosti hrají.
Doprovodná publikace k výstavě Devětsil 1920–1931 přináší osm syntetických studií s bohatým obrazovým doprovodem, které mapují aktivity avantgardní skupiny Devětsil, činné v Praze a Brně ve dvacátých letech 20. století. Na příkladech z jednotlivých oborů – výtvarného umění, architektury, fotografie, filmu, divadla a typografie – je zde představena poetika tehdejší tvorby orientované na moderní svět a progresivní proudy světového umění. V české a anglické jazykové mutaci vydala Galerie hlavního města Prahy.
Sborník příspěvků, které z různých úhlů pohledu interpretují výtvarnou tvorbu konceptuálího umělce Dalibora Chatrného, malíře, grafika a pedagoga celoživotně spojeného s městem Brnem.
Publikace představuje projevy českého výtvarného umění šedesátých let, které se programově věnují vztahu obrazu a slova. Jde zejména o díla navazující na tehdejší experimentální postupy v umění, na druhé straně reagující na tehdy pociťovanou vyprázdněnost jazyka. To přivedlo řadu autorů k úvahám o relativnosti spojení slova a toho, co označuje. Rozebírána jsou díla Jiřího Koláře, Jiřího Balcara, Jana Kotíka, Ladislava Nováka, Vladimíra Burdy, Josefa Hiršala, B ohumily Grögerové, Jiřího Valocha, Běly Kolářové, Dalibora Chatrného, ale například i známé Antikódy Václava Havla. Publikace vychází při příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané Západočeskou galerií v Plzni.
Katalog mapující díla meziválečné moderny ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni zahrnuje jak díla předválečných kubistů a jejich rozbíhající se cesty, tak tvorbu mladších autorů, kteří se přiklánějí k primitivismu, civilismu či magickému realismu. --Zastoupeni jsou mj. Josef Čapek, Václav Špála, Jan Zrzavý a Rudolf Kremlička, sdružení ve skupině Tvrdošíjní, Emil Filla, Otto Gutfreund, Alfréd Justitz, Georges Kars, Svatopluk Máchal, Milada Marešová, Josef Šíma, František Tichý, Toyen, Antonín Procházka, VáclavRabas a další autoři.
Podnětem ke vzniku publikace byla otázka, zda a jak české umění první třetiny 20. století reflektovalo impulzy přicházející z italského futurismu. Myšlenka zachytit, evokovat, předvést pohyb se v našem prostředí odvíjela několika směry. Jeden zachovával tradiční umělecké formy a mířil k symbolickému abstraktnímu výrazu, další se přikláněl ke konceptuálnímu využití či znakovému jazyku a konečně třetí zapojil do výtvarného díla reálný pohyb.
První obsáhlá monografie věnovaná Růženě Zátkové (1885-1923), malířce, jejíž životní osudy i umělecká tvorba jsou v mnoha ohledech výjimečné. Od roku 1910 žila a pracovala v okruhu italských futuristů a ruské avantgardy, znala se například s Umbertem Boccionim, Giacomem Ballou, Filippem Tommasem Marinettim, Natálií Gončarovou, Michailem Larionovem, Igorem Stravinským. Tyto kontakty a umělecky podnětné prostředí ji dovedlo k novátorské experimentální tvorbě - abstrakci a materiálovým asamblážím s kinetickým prvkem, jež v tehdejším českém prostředí nemají obdobu. Avantgardní tendence vyvažuje primitivizujícími a dekorativními kompozicemi, které se obracejí k neměnnému základu umělecké tvorby. Dílo neprávem zapomenuté Růženy Zátkové se touto knihou vrací téměř po stu letech do kontextu české i evropské kultury.
