Vladimír Just Libros

Autor v knize zachycuje některé veřejnosti nepřístupné oblasti Šumavy. Jedná se o oblast Vltavského luhu, hraniční chodník v oblasti od Poledníku po Plechý a především oblast Modravských slatí. Publikace obsahuje 200 černobílých fotografií.

Druhá část nejlepších dramatických vstupů, fejetonů a písniček Divadla Járy Cimrmana, tentokrát ve výběru Jiřího Justa. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák se svorně dělí o příležitost představit svoji tvorbu, kterou volně inspiroval Jára Cimrman, a nejen on. Součástí výboru je i poslední hra této autorské dvojice - Švestka, stejně jako scénáře televizních inscenací Tvrdý chleba a Případ Platfus. Vzhledem k oblibě diváků a čtenářů není nutno tento výbor zvláště doporučovat.... celý text

Z písemné pozůstalosti ve Werichově rodinném archivu byly pro tuto knížku vybrány dopisy, pohlednice i lístky Janem Werichem psané či jemu adresované, originální Werichovy kresby a fotografie spolu s úryvky z jeho nejrůznějších publikovaných či jen rukopisných textů a se vzpomínkami umělcových přátel. Nově nalezené písemnosti mohly knihu obohatit i díky Werichově osobní sekretářce Jarmile Týlové. Dojemné, zábavné a dokumentárně cenné Listování v osmi kapitolách chronologicky mapuje, od dětství po smrt, Werichovu životní dráhu a objevně tak doplňuje tři svazky vzájemné korespondence V + W, vydané později.

Výjimečná a pro všechny, kdož v té době v divadle působili, nezapomenutelná jsou léta Werichova uměleckého šéfování v Divadle satiry /v r. 1957 přejmenovaného na Divadlo ABC/. Publicista a teatrolog V. Just připravil čtenářům knižní lahůdku, která z osobních vzpomínek herců i z dobových recenzí a kritik skládá obraz této šťastné kapitoly z dějin českého divadla. Výtvarný doprovod knížky tvoří ilustrace, karikatury a návrhy plakátů J.B. Novotného, tehdejšího grafika ABC, známého pod pseudonymem Jebenof. /Esej o jeho tvorbě napsal Jan Schmid, šéf Studia Ypsilon/.

Všichni je dobře známe – poletují kolem nás, valí se na nás, často je sami použijeme, ani nevíme jak: časované bomby, třešničky na dortu, drtivé většiny, mantinely, prizmata, pohody, tahy na branku, úlety, vlajkové lodi, špičky ledovců... Některé z nich původně snad i byly neotřelé a vtipné, omíláním se z nich však stalo smetí. V lepším případě jen zbytečné, ale jindy úmyslně zavádějící a lživé, předstírající zasvěcenost mluvčího a maskující manipulaci s myšlením posluchače a s jeho názory. Nechtějme Slovník řadit jednoznačně mezi jazykové příručky. Je to spíš soubor abecedně řazených esejů o jazyce a myšlení a o nebezpečném ovlivňování, kterému jsme hlavně ze stran médií všichni vystaveni. „Příručka, která by měla být každodenním poradcem a zdrojem varování nám všem – počínaje panem prezidentem a konče posledním houmlesákem! Kdo z nás se alespoň při půl tuctu hesel nechytí za nos?“

Z bohatého soukromého archivu sběratele Jaromíra Farníka bylo vybráno množství méně známých fotografií, kreseb, karikatur i některých unikátních záběrů ilustrujících profesionální i soukromé životní dráhy Jiřího Voskovce a Jana Wericha. O průvodní text, psaný s vtipným, střízlivým nadhledem, oproštěným od nekritického pohledu a přinášejícím i nová fakta, se postarali Vladimír Just, Michal Schonberg, Jiří Suchý, Ondřej Suchý a Pavel Taussig.

Padesát objektů známého sochaře Vladimíra Preclíka se prolíná s padesáti originálními texty Vladimíra Justa. Stejně jako Preclíkovy práce, které se v této knize objevují, nelze zaměnit s dílem kteréhokoliv jiného výtvarníka, autor textů, Vladimír Just i zde zůstává věrný svým hrám s nejrůznějšími jazykovými významy a posuny.

Známé i neznámé hry, přebásnění a texty o divadle. Publikace je věnovaná Hlávkově divadelní tvorbě. Ta byla jeho hlavním zájmem; napsal řadu původních her a osobitých autorských adaptací, z nichž některé byly divadelní událostí nejen ve své době, ale hrají se s úspěchem dodnes, jiné zatím zůstávají širší i odbornou veřejností neobjeveny. Kniha přináší mj. Hlávkovy hry Benátská maškaráda, Kavalír Páně a Paní Studánka, ukázky z jeho her Panama, Světáci a Jazzové varhany (dosud nepublikováno), z avantgardní revue Dona Kichotka, ale i průřez Hlávkovými novinovými články či rozhlasovými přednáškami o divadle. Výběr a uspořádání obsáhlého materiálu je prací prof. Vladimíra Justa, který je také autorem obsáhlé úvodní portrétní studie Smrt jako téma i osud. Hodnotí v ní skutečný, často nedoceňovaný význam M. Hlávky pro české drama a divadlo 20. století, pozornost věnuje také jeho spolupráci s jedním z největších českých režisérů Jiřím Frejkou. Knihu doplňuje bohatý fotografický materiál, bibliografie Hlávkova díla i ohlasů, připravená Fr. Knoppem. Skutečnou lahůdkou je samostatně neprodejná audio-vizuální příloha s výňatky z Hlávkových inscenací s Eduardem Kohoutem, Rudolfem Hrušínským, Karlem Högrem, Olgou Scheinpflugovou, Václavem Vydrou a dalšími herci naší přední scény.

Druhý svazek řady V & W neznámí, nazvaný Nikdo nic nikdo nemá..., tvoří soubor textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha z let 1929 až 1938, které vycházely v divadelních časopisech, divadelních a filmových programech, denících a ostatních dobových tiskovinách. Zachycuje tedy jejich mimodivadelní tvorbu od počátku sezony 1929/30, kdy Osvobozené divadlo začalo hrát v sále U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, do "nezahájené" sezony 1938/39, kdy bylo v listopadu 1938 z moci úřední zavřeno.

Příběh o Faustovi představuje jeden z nejstarších a nejpodstatnějších evropských mýtů, jehož aktuálnost v současné době každým dnem narůstá (což je dobrá zpráva pro mýtus, ale – s přihlédnutím k pointě faustovských příběhů – varovná pro nás). Vladimír Just, který o faustovském mýtu a jeho proměnách už dvě desetiletí přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, proto shromáždil a pro knihu upravil studie z let 1994–2013, jimiž se pokusil z rozmanitých stran nahlédnout do jeho podstaty. Soubor studií nás tak provází samotnými útrobami mýtu, vyprávěného z nejrůznějších aspektů, ale s jedním společným jmenovatelem: tím je scéna kontaktu a posléze kontraktu člověka se zlem. Právě tato scéna okamžitého zisku a do nedohledna odložené splatnosti, scéna, bez níž by žádný faustovský příběh nebyl faustovským příběhem, dala celému souboru souhrnný název, kterým autor zřetelně míří k dnešnímu čtení pradávného příběhu: Faust jako stav zadlužení.