Helena Vrábková Libros

Od aftů až po život Abecedně řazené, prověřené, vtipné a užitečné rady pro všechny příležitosti. Věděli jste třeba, že když už v domácnosti tolerujete hliníkové nádobí či příbory, máte si uvařit alespoň občas čaj z přesličky? Ta vám pomůže dostat hliník z těla ven. On se totiž dobrovolně z vašeho těla nedostane, natož aby se odstěhoval do Humpolce.. Dále se dozvíte, co pomáhá při alergii, „nervech", něco o pivu, puškvorci, smíchu, úplňku, vitaminech a o spoustě dalších věcí.

Voňavé recepty, léčivé rady a laskavé vzpomínky. Svět klidu, pohody, lásky, kde se dobře vaří, nic nebolí a nikdo nespěchá. Kde ho najít? U babiček… Pro všechny, kdo hledají inspiraci pro jednodušší, zdravější a vědomě skromnější život, je tu atraktivní knížka jednoduchých receptů tradiční české kuchyně, nesmrtelných rad do domácnosti a bylinkářských tipů. Když moderní doba vykolejí, je ten pravý čas sáhnout do babiččina receptáře.

Člověk a strom. Věčné, mystické spojení. Keltové věřili, že člověk je bytost pevně spojená s přírodou a smyslem života je obnovit soulad s ní. Poznejte svůj strom a zjistěte, jakou charakteristiku nabízí.

Hafík je milý a hodný pejsek, taky trochu rošťák a neposeda. Bydlí v boudičce na dvoře u Marků v Pěkněnicích a touží být velmi statečný. Hafík chce být hrdinou. Rozumí se samo sebou, že pejskové se nesmějí bát ničeho. Ovšem co nejméně Hafíka baví, je hlídání. To přece není žádná zábava! A tak to roztomilé psisko často utíká ze dvorečku za dobrodružstvími, o kterých si teď může přečíst každý milovník pejsků. Neváhejte a vzhůru za psími kousky!

Kniha vás naučí pomocí karet pochopit sami sebe i druhé,chránit se před hrozícím nebezpečím a naučit se správně rozhodovat. Astro-karetní horoskopy zaměřené na vztahy mezi muži a ženami. Metoda věštění z tarotových karet je úžasný způsob sebepoznání – s pomocí tarotu můžete po mnoha letech tápání konečně pochopit sami sebe i druhé, chránit se před hrozícím nebezpečím, naučit se správně rozhodovat.

Autorka úspěšných knížek Co věděly naše babičky a co jsme my zapomněli a dalších, která žije v jižních Čechách, se ohlíží, vytahuje šuplíčky vzpomínek, převíjí si kus toho úžasného filmu zvaného život. Jen tak, bez scénáře. Otevírá svou bolavou třináctou komnatu stejně tak jako truhlu plnou radosti. „Pootevřela jsem tedy ony zavřené dveře a nakoukla aspoň trochu pod víko truhly. Psala jsem a přitom plakala. Psala jsem a hodně jsem se taky smála. A za to všechno, za slzy, smích, radost i bolest, za to ti, živote můj, díky,“ píše autorka

Smrt je vždycky bolestná, ale patří k životu stejně tak jako narození. Když přijde, nezbývá nám ostatním, kteří zůstáváme, nic jiného než ji přijmout a pokorně se poklonit. Chvíle loučení jsou těžké, ale i v těchto okamžicích lze najít světlo. Helena Vrábková pracuje jako smuteční řečník – a nabízí nám s otevřeným srdcem, s laskavým nadhledem, ale i s humorem jí vlastním pohled nejen za katafalk.