Souborné vydání dramat Léto (1915), Plačící satyr (1923) a Měsíc nad řekou (1922). Potřetí vyšla tato trilogie jako devátý svazek Spisů Fráni Šrámka v redakci Miloslavy Hrdličkové-Šrámkové. Texty jsou zde v původní podobě; místa poznamenaná v prvních dvou vydáních cenzurou byla opravena podle předválečných verzí.
Detektivní povídka, ve které čtenář má od začátku naznačenu neobvyklou pohnutku zločinu a teprve během děje so dozví, jak může takováto pohnutka vzniknout. každý čtenář se může sám pokusit dospět k vyřešení případu, ve kterém nechybí zápletky a samozřejmě napětí.
Tato sbírka je jemně ironická (místy sebeironická). Básně v ní jsou lyrické. Prolíná se zde nostalgie vzpomínek spolu s tušenými (ale neprožitými krásami). Postupně se ztrácí intimnost jeho citu a prožitky získávají obecnější platnost. Tato sbírka znamenala velký zlom v jeho tvorbě avlastně zde byl vytvořen prostor pro další období a pro tvorbu jinou než poetistickou. Ovlivnění poetismem však Seifertovi zůstalo do konce života. Nové vydání, rozšířené o oddíl: Ruce Venušiny
¿Son el mal y la tragedia parte de un plan cósmico que los humanos no pueden comprender? ¿Debemos aceptar nuestro destino con la creencia de que todo sucede por una buena razón, que vivimos en "el mejor de los mundos posibles"? Una de las mejores sátiras jamás escritas, "Cándido" de Voltaire critica de manera feroz este enfoque "optimista" de la vida como una respuesta vergonzosamente inadecuada al sufrimiento humano. La rápida y vívida narración sigue las absurdas y melodramáticas aventuras del joven Cándido, quien es forzado a unirse al ejército, azotado, naufragado, traicionado, robado, separado de su amada Cunégonde y torturado por la Inquisición. A medida que Cándido experimenta y es testigo de calamidades, comienza a descubrir que no todo es siempre para mejor. Lleno de ingenio, inteligencia y un abundante humor negro, "Cándido" no escatima en sus ataques a la corrupción y la hipocresía en la religión, el gobierno, la filosofía, la ciencia e incluso el romance. Esta obra célebre sostiene que es posible desafiar el optimismo ciego sin perder la voluntad de vivir y buscar una vida feliz.
Výběr z díla
Sedm básní Karla Čapka, které napsal v rozmezí let 1908 - 1913 a které byly uveřejněny v Moderní revui, v Uměleckém měsíčníků, v Lumíru a v Almanachu na rok 1914.
Není to jen pro dramatické, poutavé ztvárnění osudů pěti mladých lidí, kteří na přelomu století vášnivě vyžívají své mládí a s nemenší vášnivostí hledají životní pravdy i cesty sociálního pokroku, ale také proto, že tento román je jedním z nejcharakterističtějších děl autora. Mahen, buřič a bouřlivák, stále znepokojovaný problematikou života, vkládá do debat svých hrdinů nepřeberné množství osobitých nápadů, myšlenek, výbušnost a temperament, takže je mnohde ztvárňuje do své vlastní podoby. Věčný nepokoj a boj protikladů je zosobněn ústřední postavou románu Tomášem, který vrozenou citovostí a skepsí až do tragična zlomí příběh své živelné lásky i osudu. Celá kniha je tedy obrazem neklidné duše Mahena, zrcadlem své doby a mnohde hovoří k dnešku svými palčivými, dosud nevyřešenými problémy.
Sbírka plná opravdových a autentických pocitů člověka zpovídajícího se z jeho největší bolesti, bolesti nad ztrátou milované osoby – verše zrcadlí pocity po smrti Karla Čapka, „kdy na hodinách došel zvuk i čas“.
Kresby a akvarely, převážně barevné. Se vstupní básní Oldřicha Mikuláška a doslovem Vladimíra Hrouzka. V příloze ruské, německé, anglické a francouzské resumé.
Všední den
