Západem se myslí sklonek života. Zde je hlavní postavou devadesátiletý farář Kalous, který dožívá na faře, kde ho bičuje jedna rána za druhou. Nejprve mu umírá jeho sestra, poté jeho synovec ze zdravotních důvodů odmítá místo faráře na vesnici. Nakonec umírá. Farář Kalous, který odchází ze svého postu, se nerad smiřuje se stářím. Stěhování z fary nakonec pro faráře znamená také smrt. K nečastějším motivům románu patří pohřby a loučení
Životní příběh francouzské národní hrdinky Johanky z Arku, který vypráví autor prostřednictvím jejího společníka a sekretáře, Ludvíka de Conte. Twain vypráví klasickou formou příběh sedmnáctileté pasačky ovcí, která přišla ze zapadlého venkovského kraje a směle se postavila protianglické armádě. Dokázala svým následovníkům, že je předurčena k osvobození milované Francie a vzkřísila v lidech naději i statečnost. Hrdinku i její tragický osud pojal autor jako úděl člověka, který nemiluje krveprolití a vřavu války, ale pro svou víru a přesvědčení dokáže zázraky odvahy.
Historický román líčí osudy oravského nevolníka, později císařského vojáka a naposledy trnavského měšťana za třicetileté války.
The book explores the dynamic and complex friendship between Johann Christoph Friedrich von Schiller and Johann Wolfgang von Goethe during the last seventeen years of Schiller's life. Their discussions on aesthetics and collaboration on the satirical poem collection Xenien contributed to the literary movement known as Weimar Classicism. The narrative delves into their influence on each other's work, highlighting how Schiller inspired Goethe to complete unfinished projects and how their philosophical exchanges shaped their artistic legacies.
Čtyři povídky ze současného života 7-8 letých sovětských kolchozních dětí. Vyzdvihují samostatnost a rozhodnost i nejmenších dětí, zvyklých spoléhat samy na sebe a toužících uplatnit se při práci dospělých. Seznamují děti se základními vymoženostmi mechanisace socialistického zemědělství a propagují družbu městských dětí s vesnickými. Ukazují na dobrý vliv vžité pionýrské kázně a uvědomělosti a líčí, jak dítě, vychované v socialismu, má hluboký smysl pro spravedlnost, čestnost a soudružské jednání.
Románovou fresku o stavbě katedrály ve francouzském městě Beauvais napsala polská autorka (nar. 1911), poctěná v r. 1947 cenou Krakovského vojvodství, po důkladném studiu historického materiálu ve Francii. Kniha odměněná v r. 1948 literární cenou Vladimíra Pietrzaka, zachycuje na pozadí dobyLudvíka Pobožného spojené úsilí stavebních a řemeslnických mistrů i dělníků a prostých lidí o dílo, jež vyjadřuje zbožnou pokoru i tvůrčí hrdost.
Dvě povídky autora - první historická z časů Rostislavových, druhá s názvem Pod skalami historická z okolí Příbrami.
