Vladimír Macura Orden de los libros (cronológico)

Počátek padesátých let, Estonsko. Země stále nese stopy války, kolektivizace i násilných sovětských deportací, během nichž byly na Sibiř odvlečeny desetitisíce lidí, a na venkově přetrvává nejistota a obavy. Malá dívka chápe svět kolem sebe po svém – skrze opuštěné usedlosti, zaplavené louky, zamrzlé řeky i tajemné zvěsti o „lesních bratřích“, kteří se stále skrývají hluboko v lesích a odmítají se podřídit nové moci. Ještě nerozumí politice ani dějinám, ale o to silněji vnímá napětí, všudypřítomnou propagandu a podivnou proměnu svého okolí. A tak mezi ruinami války, sovětskou rétorikou a venkovskou každodenností vzniká jemná mozaika dětských pozorování, obrazů a vzpomínek. Sedmé jaro po míru je lyrický a mimořádně působivý autobiografický román o dětství uprostřed poválečného bezčasí. Viivi Luik píše úsporně, ale s mimořádnou básnickou silou. Kniha není velkým historickým eposem, nýbrž příběhem o světě, kde se nevinnost střetává se strachem, minulostí i oficiálními vizemi budoucnosti a v němž dějiny nevyhnutelně pronikají do nejmenších detailů života – do ticha domů, řeči dospělých i dětské fantazie. Knihu lze ovšem číst rovněž jako intimní svědectví toho, že i svět po katastrofě v sobě vždy nese také semínko naděje v lepší zítřky.

Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát „stolní paměti“. Pod názvem Dopijem apudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval a dopisoval ještě v devadesátých letech. Dětství v Ostravě, šedesátá léta i specifický pohled na dobu normalizace doplňují třeba i vzpomínky na listopad 1989, viděný skrz akademické prostředí. Co to byl Baltský svaz a kdo patřil do Klikoživu? A co říkal Jankovičův trpaslíček? Paměti Vladimíra Macury vycházejí vůbec poprvé a jsou doplněné reprezentativním výborem z Macurovy básnické tvorby (vedle sbírky Nehodný kos i další verše z šedesátých a sedmdesátých let). Edičně připravil Michal Jareš.

Svazek přináší šest souborů studií, v nichž Macura postupně cizeloval své pojetí modernistické a socialistické kultury. První čtyři oddíly obsahují práce o světové literatuře a teorii (např. Joyce, Tvardovskij, Lotman), studie o českém marxismu (Fučík, Nejedlý, Štoll) a stati o Macurových básnických a prozaických vrstevnících (např. J. Šimon, K. Sýs, D. Hodrová nebo J. Frais). Zbylé dva oddíly zahrnují disertační práci Otázky poetiky české socialistické literatury (1986), v níž Macura shrnul své lingvoliterární studie a také titulní soubor sémiotických esejů Šťastný věk (1992). V ucelené podobě jsou tu tak představeny Macurovy práce o kultuře, v jejíž tradici vyrůstal a kterou s kritickým odstupem objevně reflektoval.

Šestý svazek vybraných spisů Vladimíra Macury představuje autorovy prozaické texty vyrůstající z autentické – a mnohdy i přiznaně autobiografické – zkušenosti se soudobou českou znormalizovanou přítomností, kterou nejen dokumentují, ale také rozkrývají a demaskují. Román Občan Monte Christo (1993) a povídkové sbírky Něžnými drápky (1983) a Hra na něco (1995) tematizují hrdiny, kteří se ze všech sil snaží prostřednictvím rozmanitých sociálních a komunikačních her ovládnout vlastní život, leč tato jejich snaha je přečasto dostává do bizarních a groteskních situací, naznačujících absurditu světa, v nichž je jim dáno žít a být.

První svazek spisů Vladimíra Macury představuje jeho badatelské dílo zasvěcené českému 19. století. Svazek Znamení zrodu a české sny shrnuje studie k danému tématu, přičemž vychází z intence autora. Zahrnuje třetí vydání Macurovy klíčové monografie Znamení zrodu, v níž sémioticko-kulturologické analýze podrobil národní obrození. Interpretace kultury jako znakového systému je východiskem i souboru studií a popularizačních textů Český sen v druhé části svazku. Do třetího oddílu zařazujeme další studie, jež byly doposud publikované pouze časopisecky či ve sbornících a jež autor začal adaptovat pro pokračování svého Českého snu. Tento soubor dokládá, že Macurův názor na české 19. století byl komplexní a právem se jeho dílo stalo formativním pro české humanitní vědy.

Rozšířené a přepracované vydání originální encyklopedické příručky, kterou v osmdesátých letech inicioval Vladimír Macura. Jejím záměrem je představit vědecké koncepce, jež zásadně ovlivnily myšlení o literatuře ve 20. století. Vybrána byla jak díla kanonická, ale stále diskutovaná a aktualizovaná, tak podnětné práce z posledních let, a to nejen z literární vědy, ale i lingvistiky, filozofie, mediálních studií či psychologie. Publikace usiluje – v souladu s titulem – být průvodcem studentům i ostatním zástupcům nejen filologických, ale také dalších humanitních a sociálních disciplín, jako jsou teorie kultury, mediální studia, teorie výtvarného umění, historie, genderová studia ad. Důvod je zřejmý: literárněteoretické koncepty posledních desetiletí se v těchto oborech často staly zásadní inspirací metodologických posunů. Celek uvozuje studie literárního teoretika a historika Aleše Hamana, která v diachronním průřezu shrnuje hlavní metodologické trendy a poskytuje čtenáři vodítko při hledání vazeb mezi jednotlivými vědeckými koncepty.

Současné vnímání české národní identity a její zdroje v "českém mýtu" 19. stol. Představy, symboly a iluze, s jejichž pomocí se v době obrozenecké vymezoval moderní český národ. Motiv snu jako součást "probuzení národa". Určitý skepticismus, který posouvá hodnotový systém české obrozenecké společnosti do oblasti snové, ale vztahuje se i k některým současným tendencím.

Ve svém nejvýznamnějším prozaickém díle, tetralogii Ten, který bude, se výrazně propojil talent literárního vědce a beletristy. Cyklus netradičních historických próz z doby českého národního obrození sestává ze čtyř dílů, z nichž dosud byly publikovány tři: Informant (1992), Komandant (1994) a Guvernantka (1997). Čtvrtý díl Medicus vychází v tomto svazku poprvé.

Publikace předního českého jazykovědce a estonisty Vladimíra Macury, zabývající se dílem legendárního estonského spisovatele a filosofa Antona Hansena Tammsaareho. Obsahuje také ukázky z Tammsaareho díla v překladu Naděždy Slabihoudové.

Román z doby českého obrození, odehrávající se ve Vratislavi a částečně v Praze padesátých let 19. století, líčí jeden úsek ze života F. L. Čelakovského. Sledujeme několik let života Františka Ladislava Čelakovského a jeho druhé ženy, mladičké Antonie. Mladý polsko-německý básník napíše elegii, která Čelakovského pobouří svou nedokonalostí, ale jeho ženu zaujme. Téma elegie je spjato s dalším dějem i s kompozicí prózy, kde se ve vyprávění střídá ženský a mužský hlas. Sledujeme střídavě úvahy, myšlenky a pocity Antonie i Čelakovského. Je to vyprávění o vztahu mladé ženy a stárnoucího muže, o obětování a zklamání, o žárlivosti, o stesku po vlasti a přátelích, o nelehkém životě, nemocech a smrti dětí a blízkých, až po smrt manželů. Jakoby z dálky do života obou doléhají zprávy a příběhy o evropských revolucích.

Soubor studií tzv. „pražské tematologické školy“ se zabývá výraznými místy literatury 19. a 20. století (hrad, chaloupka, hospoda, škola a prostor výchovy, vězení, chrám a prostor víry, továrna, věž, pokoj) v české literatuře, kterou však konfrontují se světovým literárním kontextem. Stati autorů Daniely Hodrové, Zdeňka Hrbaty, Marie Kubínové a Vladimíra Macury, kteří se zabývají literární topologií, tj. zkoumáním konkrétního prostoru v literatuře, jsou inspirativní nejen pro poznání naší minulosti a přítomnosti, ale i pro další obory – především filosofii a výtvarné umění. ...

Podrobný a čtivý přehled dějin Pobaltí, včetně stručného přehledu národních kultur. Doplněno mapkami, černobílými fotografiemi a tabulkami.

Sborník příspěvků stejnojmenné vědecké konference k 150. výročí příjezdu prvního vlaku do Prahy, která se konala ve dnech 22.-23.6.1995 a kterou uspořádala Fakulta dopravní Českého vysokého učení technického v Praze.

Román, který později vyšel jako součást tetralogie Ten, který bude, je inspirovaný skutečným životem Josefa Václava Friče a zákulisím revoluce 1848.

Příběh literárního vědce, který se mstí známému básníkovi ze žárlivosti, se odehrává v Praze koncem 70. let 20. století. Autor si zřejmě tímto příběhem vyrovnává své účty s politickými poměry, oficiální literaturou s bývalým Svazem spisovatelů. Jelikož je hrdina románu, stejně jako autor, literární vědec, setkává se čtenář v textu s hrou se žánry a literárními styly.

Fejetony vyjadřující se k politickým, společenským a kulturním událostem dneška. Autor je zařazuje do širších historických a významových souvislostí, zamýšlí se nad českými dějinami, národní povahou, národními symboly, českým vlastenectvím, obrozením, hymnou, kulturou, romskou otázkou atd.

Metodologicky inspirativní a dosud nepřekonaná emblematická analýza české socialistické kultury. Obsahuje eseje: Ráj, Poslední bitva, Mičurin, Mandelinka bramborová, Domov, Fučík, Obraz vůdce, Smrt vůdce, Obrození, Spartakiáda, Etiketa, Dětská perspektiva, Metro, Remek.

Historická novela z doby národního obrození variující téma absurdity lidského osudu v grotesce dějin.

Slovník rozborů básnických knih. Díla české poezie od obrození do roku 1945.

Slovník světových literárních děl 1. a 2. díl, autor Vladimír Macura, představuje obsáhlý přehled významných literárních děl z různých epoch a kultur. Kniha se zaměřuje na klíčové texty, autory a literární směry, přičemž poskytuje analýzu jejich tematických a stylistických prvků. V jednotlivých heslech jsou zahrnuty jak klasické, tak moderní literární práce, což umožňuje čtenářům sledovat vývoj literární tradice a její vliv na současnou kulturu. Tematicky se dílo dotýká různých aspektů lidské existence, jako jsou láska, smrt, identita, společenské normy a etické dilema. Klíčoví autoři, jejichž díla jsou zahrnuta, reprezentují široké spektrum literárních stylů a přístupů, včetně realismu, romantismu, modernismu a postmodernismu. Kniha je strukturována tak, aby usnadnila vyhledávání a porozumění literárním kontextům, a slouží jako užitečný zdroj pro studenty, učitele a všechny zájemce o literaturu. Obsahuje také odkazy na další literární kritiky a analýzy, což obohacuje čtenářovo porozumění jednotlivým dílům a jejich významu v rámci světové literatury.

Příručka obsahující hlavní teze osmdesáti stěžejních děl světové literární teorie 20. století s komentáři.

Dvoudílný slovník.Jeho hesla se zaměřují na díla světové literatury.

Dvoudílný slovník. Jednotlivá hesla se soustřeďují na dílo. Uživatel zde najde informace o ději, postavách, motivech, tématech. Též rozbor stavby díla a základní údaje o odborné literatuře.

Román o úspěšném spisovateli, který hledá odpověd na otázku po smyslu tvůrčí práce a lidské existence vůbec.

Výbor z veršů. Poezie, nesená parodickým i melancholickým gestem klauna

Výběr z cyklů Přítel na života na smrt aneb Časová tíseň, Přítel věrný a nevěrný aneb Milostná statistika, Přítel dětí aneb Veselo na Loch Nessu, Přítel na cesty aneb Lyrický bedekr, Přítel múz aneb Hodina poetiky, dále typografické básně a epigramy. Vybral, uspořádal a doslov napsal Vladimír Macura. Vydání první ve Výběrové řadě Klubu přátel poezie.

Notes from a communist journalist who was captured by the Gestapo during illegal activities, tortured in the notorious Pečkárna, and executed in Berlin on September 8, 1943. Written on scraps of paper, the notes were hidden in various places by different people and later compiled by Fučík's wife. The work reveals the fate of its author, characterized by a masculine and laconic style, and most importantly, a victorious and unbreakable truth. It expresses a profound faith in humanity and love for people, inseparable from one another. Julius Fučík, even while awaiting execution in a Gestapo torture chamber, conveys what no one else could articulate, thinking of his readers. This work showcases not only the journalist but primarily a fighter for the victory of humanity over brutality, who, facing death, could justifiably tell those he was leaving behind: "People, I loved you. Stay vigilant!"

Soubor příběhů nejlepšího estonského povídkáře je věnován zkoumání člověka v současném světě.

Povídky, které se setkaly v této knížce, představují průřez zralou tvorbou estonského prozaika střední generace. Jsou to zdánlivě všední příběhy zapisované nevzrušeným, až důmyslně suchým, jakoby úřednickým slohem, které znenadání dorazí k nenápadné výhybce, jež jimi smýkne stranou - a pak se už dál všechno odehrává ve vypouklém zrcadle nadsázky. A tak tu nikde není ostrá hranice mezi filozofující rozpravou, strašidelnou historkou a parodií, groteskou a bájí. Pohyb příběhu kulisami rozmanitých prostředí je něčím více než pouťovou projížďkou domem hrůzy, kde vedle tradičních přízraků a démonů vystupují i "běsy naší doby". Je jakýmsi laboratorním procesem analyzujícím ne-li chemické, tedy jistotně mravní složení tzv. "žhavé současnosti".Estonské originály Pööriöö külaskäik, Läbi unemaastike, Mustamäe armastus a Võõras linnas byly vydané v časopise Looming (1975) a nakladatelstvím Eesti Raamat (1975, 1978, 1980).

Kniha Vladimíra Macury přináší nové pohledy na českou obrozeneckou kulturu a její ideologii, jak se vyhranily v prvním, druhém a třetím desetiletí 19. století. Metodologicky podnětná práce se snaží uchopit obrozeneckou kulturu jako celek, řídící se svými vnitřními zákonitostmi, zároveňvšak usiluje určit ji v její typovosti a srovnatelnosti s analogickými kulturními formacemi „obrozenectví” u některých jiných národů. Svůj výklad opírá Macura při tom o reprezentativní, avšak obšírný dokumentační materiál, který mu ukázal vývojové a sebetvořivé aspekty obrozenecké kultury, umožnil mu určit její povahopis (Tvarosloví) i výrazové prostředky (Pojmosloví), jichž užívala při svém konstituování v historickém (i fiktivním) čase a prostoru, i to, jak se jevila tato činnost obrozenecké reflexi a sebereflexi v dialektice jejích prvků pravdivého poznání i „falešného vědomí” o sobě samé. Marxisticky pojatá práce rozptyluje namnoze fixované představy o jednotném (třídně nerozděleném) hnutí, dává klíč k pochopení dalšího kulturního vývoje, pokusem o komplexní uchopení problematiky obrozenecké kultury otevírá dvířka i širšímu čtenářskému zájmu.

Milostné novely (O možnosti života v kosmu, Úmoří, Matyáš a Kristýna, A když jsme nezemřeli, ještě žijeme), v nichž milostný vztah vede ke krizi citového života protagonistů a dává jim šanci vykročit z vlastního sobectví a osamocení.

Tři malé historické romány (Hodina na otáčecí židli, Nebesky kámen, Caput mortum) z doby estonského národního obrození v 19. století zobrazující jeho historické osobnosti - otce žurnalistiky J. W. Jansena, osvícence, vůdce obrozenského hnutí a encyklopedistu O. W. Masinga a malíře J. Kölera - v situacích monologického zvažování etických postojů ve snaze poznat sebe sama.

Děj tohoto románu se odehrává na estonském venkově, kdy právě se oženivší Andres a Krõõt kupují zanedbaný statek na ne moc úrodné půdě, která je tvořena mnoha močály, jež se potřebují vysušit. Zde zakládají své hospodářství a spolu s ním i rodinu, neboť jaké by to bylo hospodářství bez dětí. Celá kniha pak popisuje několikaletý život této rodiny, přes smrt Krõõt, novou svatbu Andrese s bývalou služkou Mari, dopad těžké nemoci, na kterou umírá několik jejich dětí, až přes dospívání vargamäeské omladiny a jejich pomalý odchod z hospodářství.

Děj románu se odehrává v několika zářijových dnech roku 1944 na statku Rihva, kdy se tu v panické hrůze před blížící frontou shromáždí množství uprchlíků z různých končin Estonska.

Sborník se snaží poprvé ukázat estonskou poezii jako moderní útvar, mnohovrstevnatý, národně specifický a přesto spjatý s vývojem sovětské i evropské poezie, odpovídající na otázky dnešního člověka. Soustřeďuje se nazástupce různých básnických generací, účastnících se společného vzestupu sociálního významu estonské sovětské poezie v posledním dvacetiletí (Johannes Semper, Betti Alverová, August Sang, Debora Vaarandiová, Vladimír Beekman, Jaan Kross, Paul-Eerik Rummo, Mats Traat, Jann Kaplinski, Viivi Luiková).