Chris Horrocks Libros

This book cuts beneath the controversy of this misunderstood intellectual to present his radical claims that reality has been replaced by a simulated world of images and events.

Previously published as: Foucault for beginners.

„V jistém smyslu nevěříme v rok 2000“, říká francouzský myslitel Jean Baudrillard. Mnohem znepokojivější je jeho tvrzení, že milénium by se nemuselo konat. Baudrillardova analýza „Y2K“ odhaluje tklivou kulturu, zaměřenou na ukládání, litování a propírání vlastní minulosti, a dále ukazuje svět, z něhož se vytratila i možnost „konce historie“. Přesto za pošmournou vizí integrované skutečnosti Baudrillard nachází záhadné možnosti a možná konečný ironický zvrat. Knížka Baudrillard a milénium konfrontuje strategie setkání tohoto významného kulturního analytika s největší „non-událostí“ postmoderního věku a objasňuje kritický odsudek v Baudrillardově jednání. Klíčová témata, jako přírodní katastrofy, tělo, „oběť kultury“, identita a internetové viry, se tu probírají ve vztahu k vývoji Baudrillardova milénaristického myšlení od osmdesátých let až po práh roku 2000 - od simulace po zmizení.

V šedesátých letech dosáhl Marshall McLuhan postavení nejdůležitějšího myslitele po Newtonovi, Darwinovi a Einsteinovi. Když však v roce 1980 zemřel, jevily se jeho výzkumy médií často jako bezvýznamné a naivní. V posledních letech se mcluhanismu dostalo vzkříšení. Proč? Tato kniha tvrdí, že radikální proměny v médiích a technologii znovu posílily debatu o McLuhanově slavném výroku „médium je poselstvím“. Dnes byly jeho názory na „globální vesnici“ a „horká a chladná média“ vtaženy do diskursů o smyslovém, psychologickém a sociálním dopadu virtuální skutečnosti a kyberprostoru. Knížečka Marshall McLuhan a virtualita zkoumá McLuhanovo myšlení ve vztahu k informační revoluci, hodnotí jeho „sondy“ do aurální a vizuální kultury a jejich problematický vztah ke globální a jednotné matici Webu a Internetu. Rozebírá také jeho tvrzení v kontextu postmoderní teorie a uvažuje o tom, jak se McLuhanova renesance váže k posthumánní „kyberbole“ odhmotnění a virtuální totožnosti.