Tomáš Vondrovic Orden de los libros (cronológico)

Ars micra Tomáše Vondrovice navazuje po stránce myšlenkové i v celkové poetice organicky na jeho předchozí sbírky Bod singularity a Verše včel. Formálně se liší tím, že autor tentokrát k jednotlivým básním přiřazuje prozaické „poznámky pod čarou“ poskytující prostor pro reflexe a asociace, ať už logické, filosofické či symbolické. Samotný název Ars micra znamená, jak autor upozorňuje, „umění malého“ – niternou práci, kterou každý více či méně vědomě koná sám na sobě po celý život. Tato duchovní činnost bývá však často stavěna do protikladu jak k všednímu, běžnému životu, tak k rovinám náboženským či filosofii a umění Opus Magnum, „Velkého Dílu hermetiků“: odtud narážka na opozitum Opus Magnum – Ars micra.

Tato knížka o svatém Františkovi je zábavné vyprávění o životě neobyčejného muže s duší básníka, srdcem rytíře a tělem toho nejprostějšího člověka. Velkého, moudrého mystika i slitovného prosťáčka Božího se srdcem na dlani. Světce přísného na sebe, ale víc než laskavého na ostatní. A vypráví také o Františkových bratřích, jejich společných cestách, příhodách, slovech a skutcích – těch veselých, i dojemných. Mluví o činech obyčejných, ale i o zázracích, o smíchu a o slzách, o prosté mysli a okouzlení krásou. O srdci plném lásky. Snad se vám bude líbit.

Autor zve čtenáře do dávných i nepříliš vzdálených časů a nabízí poutavé mariánské legendy a pohádky. Příběhy jsou plné poezie, napětí i překvapení a také nás zavedou na různá místa s mariánskou tradicí v Čechách i na Moravě. Dočteme se o příběhu Palladia země české, o prameni v Klokotech, o Tatarech pod Hostýnem, o „Panence Skákavé“ – a hlavně o tom, že na starosti všedního dne nikdy nejsme sami.

Hra Tomáše Vondrovice barvitým způsobem zpřístupňuje život a tvorbu spisovatele J. Zeyera. Vychází z faktů jeho života – známých, méně známých i teprve nedávno objevených: z korespondence a vzpomínek přátel a známých a částečně také z jeho děl Jan Maria Plojhar, Radúz a Mahulena a Záletnice.

Francouzský badatel v oblasti alchymie Eugene Canseliet (1899–1982) byl již českému čtenáři představen jak editor a autor rozsáhlých a zasvěcených úvodů ke dvěma stěžejním dílům alchymie 20. století, Fulcanelliho Tajemství katedrál (česky 1992) a Příbytkům filosofů (česky 1996). Před čtyřmi lety vydalo nakladatelství Malvern Canselietovo samostatné dílo nazvané Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů, které sepsal a publikoval jako své opus finalis. Uvedené práce představily Canselieta především jako zkušeného i originálního exegetu tradičních textů, ať již starých, nebo relativně moderních. Kniha, kterou nyní českému čtenáři předkládáme, vhodně dokumentuje další Canselietův interpretační dar, kterým byla jeho schopnost vykládat alchymickou ikonografii. K jejímu prokázání představuje MUTUS LIBER, kniha sestávající pouze z obrazů, více než vhodný námět. Canseliet se tohoto úkolu ujal zasvěceně i s nadhledem, jak odpovídá jeho rozsáhlým znalostem alchymické teorie a symboliky i zkušenostem při ověřování těchto poznatků při vlastní laboratorní práci, která – jak Canseliet sám často zdůrazňoval – byla a je pro pochopení skutečné hloubky a smyslu alchymické nauky nezbytná.

Tři hry o něčem jiném se hlásí k dnes menšinovému žánru knižního dramatu a tak – ač se týkají stavu současného světa – si mohou dovolit nebulvární téma. Jsou konfrontacemi typu: obraz a skutečnost, morálka současné reality a etika vyššího řádu, průsečík východního a evropského pohledu „za“ běžnou zkušenost. První hra si dobírá Shakespearova Hamleta, druhá platónské Symposion, třetí pak rozehrává fiktivní setkání zenového mnicha s františkánem.

České lidové pohádky plné humoru a poezie vyprávějí o tom, jak vznikly houby, včely nebo svatojánské mušky – ale třeba i tom, jak svatý Petr místo Pána Boha pásl husy; a ještě mnoho dalších podivuhodných příběhů, prosycených prostou vírou, něhou a laskavou moudrostí. Podle staré sbírky P. Julia Košnáře pro děti převyprávěl Tomáš Vondrovic.

Legenda o rytíři Parsifalovi a hledání sv. Grálu, která spadá do okruhu pověstí o králi Artušovi, patří k právem k pokladům evropské literatury. Zpracování Tomáše Vondrovice vycházející převážně z pramenů Wolframa z Eschenbachu je určené zejména pro srdce a představivost dětských čtenářů; kromě etického významu zachovává i rozměr poetický a hlubinně archetypální.

Novodobá orfická poezie v básnické sbírce Tomáše Vondrovice.

Na šmoulí vesničku se řítí okřídlené nebezpečí! Taťka Šmoula vynalezne nové hnojivo, ale pokus se vymkne z rukou a místo hnojiva je tu látka, která ze všeho živého dělá masožravce. Jak si šmoulové s touhle hrozbou poradí?

První český překlad dopisů básníka, mystika a visionáře a především kreslíře a grafika, obsahující i řadu Blakeových básní, je úchvatným dokumentem z Blakeova soukromého i uměleckého života i sžíravým svědectvím a kritikou "věku rozumu".

Daleko, daleko odsud v malé houbové vesničce,žijí šmoulové. Tentokrát k nim přišel Tlustožrout. Obrovský obr, který sní, na co přijde, a stále má obrovský hlad. Byl to Gargamel, kdo ho poslal pro lahůdku, jež ho prý zasytí – šmoulí polévku. Hrůza! Šmoulové panikaří a chtějí před obrem utéci. Přece neskončí v jeho nenasytném břiše! Ale je tady moudrý Taťka Šmoula, který umí vždy najít řešení. Nejen že přechytračí Tlustožrouta, ale potrestá i Gargamela...

Šmoulové jsou zpátky! Albatros pokračuje ve vydávání úspěšné řady komiksů o Šmoulech. V novém příběhu si Šmoulové postaví letadlo a zažijí s ním spoustu napínavých příhod. Jejich odvěký nepřítel Gargamel si však postaví také letadlo a začne letecká bitva… Sešit je doplněn čtyřmi dalšími veselými příběhy Šmoulí pamlsky, Maskovaný šmoula, Puppy a Šmoulové a Šprýmy Šmouly Šprýmaře.

Další z komiksových příběhů o vesničce plné šťastných modrých bytůstek. V prvním vyprávění svítí právě modrý měsíc, a to se stává něco opravdu kouzelného. Tentokrát do šmoulí vesničky přinese čáp miminko. Nejdříve jsou šmoulové trochu rozpačití a taky nevědí, komu mrňousek patří, ale dost rychle si jej zamilují a všichni se o něj starají. Ve chvíli, kdy dostanou dopis, že došlo k omylu a miminko mají vrátit, začnou se dít věci.

Osobní zkušenost, zachycená v řadě příhod a příběhů, obrazů a obrázků, konkrétních postav a postaviček krétské vesnice Myrtos, je také příležitostí k promýšlení souvislostí, ať už formou lyrickou, epickou, esejistickou, nebo prostě mytologickou.

Tři básnické sbírky, které byly napsány v letech 2006-2008.

Leporelo provází malé posluchače a čtenáře životem poníka Toníka pomocí veršů a obrázků.

Veršovaná pohádka pro nejmenší , prostorové leporelo.

Šteně Štěpán - leporelo, které je první pohádkou pro nejmenší. Knížka pro malé děti, která jim pomocí svého hravého příběhu pomáhá postupně, kousek po kousku, odhalovat svět, který je obklopuje.

Veršovaná pohádka nejen pro nejmenší. Leporelo.

Králíček Karlíček - leporelo, které je první pohádkou pro nejmenší. Knížka pro malé děti, která jim pomocí svého hravého příběhu pomáhá postupně, kousek po kousku, odhalovat svět, který je obklopuje.

Uplynul rok a Bořek, oblíbený hrdina televizního seriálu, znovu přichází za dětmi s hádankami, zajímavostmi a veselými příhodami. Má plno kamarádů strojů, na

Téměř padesát veselých příběhů s překrásnými barevnými celostránkovými ilustracemi ze života populárních šmoulích hrdinů potěší nejen diváky známého televizního seriálu, ale všechny malé i velké čtenáře, kteří mají rádi vtipné zápletky a laskavý humor.

Proslulé dílo francouzského Adepta, jež změnilo pohled na interpretaci symboliky sakrálních staveb a přitáhlo pozornost čtenářů z celého světa k alchymii a hermetismu. Autor, známý pod pseudonymem Fulcanelli, zasvěcuje čtenáře do hermetické tradice prostřednictvím výkladu symbolických motivů ztvárněných na katedrálách Notre Dame v Paříži a Amiens, pokračuje interpretací výzdoby sídelních paláců v Bourges a své dílo korunuje úvahou o kříži z Hendaye. V úvodu knihy jsou otištěny tři předmluvy od E. Canselieta. Obrazový doprovod tvoří 47 černobílých a 2 barevné celostránkové fotografie od Pierra Jahana a frontispis s kresbou od Juliena Champagne, orientaci v textu usnadňují jmenný a věcný rejstřík.

Sbírka Milostné rekviem -autor ve sbírce oslavil niterným způsobem památku milované ženy, s níž ho poutal po čtvrt století silný milostný cit. Byla to láska dvou lidí, kteří řekli své manželské "Ano" jiným partnerům a nedokázali své dřívější závazky zrušit, aby mohli jít společnou cestou. Taková láska musí překonávat ve společnosti mnoho úskalí, vyrovnávat se s otázkami vlastního nitra a morálního kodexu, se složitou situací rodin, ve kterých milenci dále žijí.Je sladká i hořká zároveň. Pro pochopení autorova rozpoložení při tvorbě 120 sonetů na téma památky a vzpomínek třeba na vysvětlení třeba dodat, že jeho milovaná žena odešla ze světa dobrovolně, že sama rukou se zbraní namířenou proti sobě udělala za jejich láskou epilog. Proto se v pohledu na chvíle radosti,na vteřiny štěstí a opojení prolínají nejen bolestné úvahy nad její ztrátou, ale při filosofickém založení autorově i pohleda a zamyšlení nad životem, jeho smyslem, nad jeho dary i ztrátami.

Inspirativním podnětem básnické skladby byla Homérova Iliada. Autor si z velké družiny řeckých bohyň vybral ve světové literatuře opomenutou Áté, jež byla i po svém svržení z Olympu bohyní zaslepené vášně, a ztvárnil ji v jedné z krizových situací řeckých vojsk před obleženou Trójou, a to když si v zahradě, která je obrazem lidského mozku, hraje s kaménky - lidskými smysly. Skladba dosáhla výrazného úspěchu v soutěži o cenu S.K. Neumanna jako dílo mimořádně vhodné pro umělecký přednes.

El don Juan bynoniano, a diferencia de los otros, no es deudor de una herencia católica que culpabilice el deseo, y se olvida sin remordimientos del concepto de pecado de su época y su religión. Su vida, como la de su autor, se alimenta de mas vidas, de amores, de energía y juventud. Tal vez ese punto es el que le ha permitido mantener una actualidad de la que otras obras sobre el gran seductor carecen. Porque ya nos queda muy lejos la candidez de paloma de doña Inés, frente a la rapacidad despiadada de don Juan; y, tal vez, porque el humor de Byron, su sátira descarnada y provocadora, no ha perdido un ápice de frescura. Los defectos de su sociedad se las han arreglado para sobrevivir a la nuestra, y la atracción por el placer, que Byron supo encarnar y llevar al límite, no recibe ahora la condena eterna, ni siquiera momentánea.