Petruška Šustrová Libros

Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltskýchstátů sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.

Politická autobiografie profesora Karola Modzelewského, významného odpůrce polského komunismu a tiskového mluvčího Solidarity, získala v roce 2013 několik prestižních literárních ocenění, včetně ceny za nejlepší historickou knihu. Jeho paměti pokrývají téměř padesát let polské historie a zahrnují kritiku postkomunistických aspektů. Modzelewski, který strávil osm a půl roku ve vězení, přináší unikátní pohled na události, jichž byl přímým svědkem a aktérem. Jeho názory jsou provokativní a mohou vyvolávat nesouhlas, avšak jeho poctivost a zajímavý způsob vyprávění jsou nesporné. V češtině chybí autobiografie s tak hlubokým vhledem. Petr Pithart v doslovu zdůrazňuje, že pohled na středoevropské dějiny pouze „národníma“ očima brání porozumění jejich komplexnosti a souvislostem, což je klíčové pro dnešní a budoucí reflexi. Modzelewski v úvodu cituje Majakovského a přirovnává revoluci k divokému mustangovi, kterého nelze plně ovládnout, což metaforicky vyjadřuje jeho vlastní životní zkušenost.

Kniha dvojice známých publicistů přibližuje ve více než 40 kapitolách uzlové historické události a trendy, ilustrující skutečnou povahu komunistických režimů – od Pařížské komuny a Říjnové revoluce přes stalinismus, přes jejich četné válečné výboje a zločiny, potlačování vzpour i disentu až k normalizaci, perestrojce a rusko-gruzínské válce.Vznikl tak informačně bohatý a čtivý soubor textů pro široký okruh čtenářů, který by bylo možno charakterizovat i jako studijní materiál občanské nauky. První vydání.

První svazek autobiografie: 1905-1931. První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodnými prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, kde kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté čerstvě osídlované Palestiny. Ukáže mu poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se s ním vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí v knize svůj intelektuální a ideový vývoj - první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.

Kniha je jedinečnou a přesvědčivou studií historického vývoje etnických národů založeného na jazyce a identitě. Týká se čtyř východoevropských zemí. Timothy Snyder tvrdí, že „Tématy této knihy jsou transformace národních idejí, příčiny etnických čistek a podmínky národního smíření”. Tato témata Snyder vysvětluje tak, že líčí složitě propletené příběhy Polska, Ukrajiny, Litvy a Běloruska a jejich společné kořeny v raně moderním státě: Polsko-litevské unii (1569–1795), kde základy politické identity tkvěly ve sdílené kultuře a občanských právech. Kdy a jak vznikají moderní národy? Proč dochází k etnickým čistkám? Jak mohou národní státy nastolit mír? Tyto a mnohé další otázky si klade kniha Timothyho Snydera Obnova národů a pokouší se na ně opovědět na příkladu někdejší Polsko-litevské unie. Ta vznikla v roce 1569, kdy slovo „národ“ znamenalo něco podstatně jiného než dnes. V Polsko-litevské unii se hovořilo různými jazyky, vládla tam náboženská tolerance, fungoval tam parlament. Vytvořila však – anebo trvale uchovala – také jazyky, náboženství a mýty, které dnes vnímáme jako ukrajinské, běloruské či ruské. Autor nás provádí staletími a událostmi, mnohdy strašlivými a krutými, plnými nenávisti, aby na konci druhého tisíciletí dospěl k branám jiného nadstátního útvaru: Evropské unie.

Rozhovory známé publicistky Petrušky Šustrové se čtyřiceti českými překladateli. Své zkušenosti z oboru a názory na českou i zahraniční literaturu v knize svěřují takové osobnosti jako Alena Bláhová, Václav A. Černý, Jarmila Emmerová, Josef Forbelský, Václav Jamek, Anna Kareninová, Eva Kondrysová, Jiří Pelán, Jindřich Pokorný, Olga Lomová, Jan Vladislav, Dušan Zbavitel a další. Čtenáři se zde dozvědí o zajímavých knihách a jejich autorech nejen z oblasti anglosaské, německé či francouzské literatury, ale rovněž z literatury maltské, kavkazské, srbocharvátské, gruzínské, rumunské, maďarské, čínské, japonské, tibetské, vietnamské, finské, norské, švédské, dánské, chetitské, akkadské, svahilské, arabské,

Kniha je další opus magnum z pera slavného britského historika Paula Johnsona, ve kterém se pokouší zachytit vznik globální společnosti v 19. století. Johnson si všímá každé oblasti života – módy, milostného života, malířství, hudby, narkomanie a její léčby. Nepominutelným prvkem díla jsou stovky citací z dobových pamětí, z tisku a ze slavných a polozapomenutých literárních děl.... celý text

Mezinárodní politika v Evropě na přelomu 19. a 20. století a vztahy mezi spřízněnými panovnickými rodinami Ruska, Velké Británie a Německa. Podíl panovníků těchto zemí na rozpoutání 1. světové války. Kniha je rozsáhlou prací anglické dokumentaristky televize BBC. Zabývá se obdobím konce 19. a začátku 20. století a sleduje, jak se vyvíjela evropská politika i vnitřní politika a diplomacie v Rusku, Německu a Velké Británii. Hlavní pozornost je soustředěna na královské rodiny jako na představitele dožívajících monarchií. Autorka velmi podrobně zachycuje rodinné vazby a vztahy mezi evropskými panovnickými rody, které mezi sebou uzavíraly sňatky a pěstovaly těsné rodinné styky. Hlavními postavami historického "příběhu" jsou anglický král Jiří V., ruský car Mikuláš II. a německý císař Vilém II. - tedy tři bratranci. Události jsou popisovány na základě autentické korespondence mezi členy rodin. Tuto autorka objevila v královském archivu zámku Windsor a dalších archivech. Spisovatelka se snaží zachytit podíl těchto tří panovníků na rozpoutání světového válečného konfliktu, přičemž neopomíjí ani vliv mezinárodní diplomacie i politiky jiných evropských zemí.

Při líčení vlastního osudu popisuje Alexandr Podrabinek zároveň poměry v Sovětském svazu 70. a 80. let, kde probíhalo permanentní potlačování práv občanů a zneužívání moci k rozličným způsobům likvidace režimu nepříjemných osob. Autor, sám vězněn a poslán do sibiřského vyhnanství, je živoucím důkazem toho, jak se ve skutečnosti vrcholní i méně významní sovětští představitelé stavěli k opozici i v době tzv. perestrojky a glasnosti, jež byly okolním světem považovány za projevy demokratizačních procesů. Podrabinkova kniha je sugestivním svědectvím o těžkém každodenním životě v SSSR. Velmi často se stýkal a spolupracoval se světoznámými postavami odpůrců sovětského režimu včetně Andreje Sacharova nebo Naděždy Mandelštamové. Nezapomenutelnou postavu jeho vzpomínek představuje mimo jiných důstojník KGB, jenž se z přesvědčení stal spolupracovníkem a informátorem disidentů. Pozoruhodné jsou rovněž popisované osudy „kágébáků“ v době postsovětské. Alexandr Podrabinek se narodil v roce 1953 v Moskvě, vzděláním je medik. Od začátku sedmdesátých let se aktivně účastnil hnutí za lidská práva. V roce 1978 byl zatčen a poslán do vyhnanství, v roce 1980 byl znovu uvězněn a odsouzen na tři a půl roku do lágru. Je spoluzakladatelem Nezávislého psychiatrického sdružení, byl hlavním redaktorem lidskoprávního periodika „Express-Chronika“ (1987–2000). Stojí v čele ruského oddělení Fondu za občanské svobody; je novinář a pravidelně publikuje na internetových stránkách. V roce 1979 vyšla v USA jeho kniha Trestní medicína, pojednávající o mnoha konkrétních případech nelidského zneužívání psychiatrie u politických vězňů sovětského režimu.

A fully documented history of the Soviet camp system, from its origins in the Russian Revolution to its collapse in the era of glasnost. Anne Applebaum first lays out the chronological history of the camps and the logic behind their creation, enlargement, and maintenance. Applebaum also examines how life was lived within this shadow country: how prisoners worked, how they ate, where they lived, how they died, how they survived. She examines their guards and their jailers, the horrors of transportation in empty cattle cars, the strange nature of Soviet arrests and trials, the impact of World War II, the relations between different national and religious groups, and the escapes, as well as the extraordinary rebellions, that took place in the 1950s. She concludes by examining the disturbing question why the Gulag has remained relatively obscure, in the historical memory of both the former Soviet Union and the West