Soňa Kociánová Libros

Básnickou tvorbu Soni Kociánové lze charakterizovat především jako osobité hledání možností vyjádření a záchytných bodů uprostřed života a světa, kde „lidé jsou prý veselí / už jen ve výčepu / nebo v posteli“; jako by se autorka snažila i svými texty dorozumět s bezprostředním okolím i se sebou samotnou na přijatelném východisku, alespoň dočasném. Příznačná je pro ni absence básnické ambicióznosti a bezprostřednost, nestylizovanost; smutek, vědomí bezbrannosti, osamělosti a nemožnosti lidského porozumění, stesk z plynoucího a nenaplnitelného času, který „už jiní přísně rozdělili“…

Posmrtně, z rukopisných sbírek (Do copánků spletené, Chvíle, Z jednoho deníku, Pastorální, Lom) uspořádaný výbor až dosud zcela neznámé autorky (1930-1970). Volné, zkratkovité, mnohdy do pouhé výpovědi stylizované verše bohaté obraznosti zachycují smutek a stesk z nenaplněné lásky, z nenaplněného života a z míjejícího času.

Druhá posmrtná sbírka předčasně zemřelé talentované básnířky je utříděna do tří oddílů: I. Chvíle, II. Bazar života, III. Pastorální. První část zahrnuje verše vyjadřující smutek, životní nezakotvenost, úzkost z osamění, předtuchu blízkého konce. Ve druhé jsou básně, jež připomínají japonskou formu haiku a obsahují improvizace, nápady, skici a bystré životní postřehy. Třetí část přináší široký verš s asociativním proudem, spojující nejčastěji přírodní dojmy s lidskou situací.