Marta Veselá-Jirousová Orden de los libros

Jak odcházejí maminky? Někdy se postupně rozplývají v mlze, vadnou jako květiny, dlouze a bolavě. Čtvrtou sbírkou Marty Veselé Jirousové se jako nit vine téma nemoci a umírání maminky Juliany, proměňující se vztah k ní. Je to nit tenká, neustále napínaná, pomalu se trhající lanko. A současně pevné pouto, tak pevné, že „ztrácíš-li se ty, ztrácím se i já“. Sbírka zachycuje hledání síly, opory, volání k Bohu ve vzteku i v pláči, každodennost, radost z maličkostí. Básně se své průzračnosti rozestupují, zvou přímo do děje, do domu, zahrady, k maminčině posteli, na chvíli se ohřát a dotknout naděje, rostoucí z přijaté tíhy, z laskavosti a něhy.

Strašidelná pohádka Ivana Martina Jirouse, kterou napsal svým dcerám v dopise z vězení. Ivan Martin Jirous psal svým dcerám, Františce a Martě, v dopisech z vězení básničky a pohádky, které pak vyšly souborně v knize Magor dětem. Marta, dneska máma čtyř dětí, měla nejradši strašidelnou pohádku Ptala se Františky Marta, a právě proto ji nejmenším čtenářům namalovala přesně tak, jak si v dětství ta hrozná strašidla představovala.

Kolik dnes váží slova, která nechtějí být další solí do ran? Co dnes v poezii znamená „nešokovaná růže“? Marta Veselá Jirousová o sobě a světě kolem svědčí skrze „duchovní botaniku“. Inspiruje se Mými přáteli Jakuba Demla, šém pro každou z básní nachází v Písmu. Jistý východní mistr se prý chystal učit, ale místo toho ukázal květinu a pak už neřekl vůbec nic. Ti, kdo chtěli, pochopili.

Texty i olejové malby v knize vznikaly ze společného vyprávění a vymýšlení příběhů autorky a jejích čtyř dětí. Ve vyprávěních o andělíčcích, neposedných dušičkách, maličkých vílách, záludných strašidlech a malých holčičkách hledajících cestu domů do bezpečí nás zaskočí, jak silně zůstává jazyk, svět fantazie, ba i dikce vyprávění svérázného básníka z Vysočiny, Ivana Martina Jirouse, vryt v jeho potomcích… Na dosud nepublikovaných malých básních z Magorovy pozůstalosti, které knihu doplňují, si to s údivem jen potvrdíme.

Druhá básnická sbírka Marty Veselé Jirousové přináší vyzrálou, kultivovanou poezii, prodchnutou jemností ve vztahu ke světu a hlubokým duchovním rozměrem. Autorka se nebojí zpěvnosti, její verše jsou jasné a srozumitelné. Hledání životní cesty, láska, přátelství, děti, smrt, modlitba – to jsou základní tematické okruhy, které lze v jejích verších vysledovat. Autorka o sobě říká: „Vyrostla jsem ve Staré Říši na Vysočině v rodině s křesťanskou tradicí. U nás se malovalo, kreslilo, četlo, psalo a máma často zpívala mariánské písně. Po maturitě na Gymnáziu Otokara Březiny v Telči jsem vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vrátila jsem se ale na Vysočinu, protože bych jinde žít nemohla. Zdejší krajina se dostane člověku pod kůži. Maluju, zahradničím a zpívám v kostelním sboru. V současné době učím na telčském gymnáziu. S manželem a třemi dětmi bydlím ve Staré Říši.“

Knížku půvabných veršů pro malé děti napsal básník, esejista a kulturní organizátor Ivan M. Jirous v osmdesátých letech během těžkého žaláře ve Valdicích, do něhož byl odsouzen z politických důvodů. V hrůzném prostředí věznice mu jemné, citlivé a křehké dětské básně sloužily jako spojnice jak s jeho dvěma malými dcerkami, tak se světem lidského citu vůbec. Knížka dnes patří k již klasickému fondu české poezie pro děti. Její druhé samostatné tištěné vydání vychází s novými ilustracemi autorovy dcery Marty.

Jemný proud ze staroříšského pramene, který svlažuje českou literaturu již po mnoho generací. Prvotina básnířky kráčející poesií sebevědomě ne vzdálena svému otci, přesto však bytostně jiná, protože ženská, jemná, mateřská a vírou prodchnutá.