V tomto románu zachytil Amado historický okamžik ve vývoji kraje, jehož dosavadní vládci, plantážníci, kteří tam začali pěstovat kakao na místech dříve pokrytých pralesem, jsou vytlačování ze svých pozic průbojnými vývozci, snažícími se učinit z Ilhéusu oblast, jež by kakao nejenom produkovala, ale i vyvážela, aby se stala hospodářsky silnou a soběstačnou. Dílo je pozoruhodné svým širokým společenským rámcem a záběrem, jednak tím, jak se spisovateli podařilo sladit osudy přetvářejícího se Ilhéusu s konflikty a dramaty individuálními. V nezjednodušené plnosti a životnosti zobrazil Amado hlavní postavy svého románu, zejména Brazilce z Arábie Naciba a jeho milenku, zbožňovanou Gabrielu, typ mladé ženy čistého srdce a nezkrotné, skoro pudové citovosti, milující svobodu a ničím nespoutaný život. Mulatkou Gabrielou, kterou napsal po čtyřletém odmlčení, nastoupil Amado novou etapu své tvůrčí cesty. Jeho tvorba, jež vznikla později – knihy novel Staří námořníci a Pastýři ovcí a román Dona Flor a její dva manželé – dokazuje, že tento román znamená hluboký předěl ve spisovatelově vývoji. Představuje však zároveň i významné umělecké obohacení brazilského písemnictví, jehož je Amado čelným představitelem.
