Georges Duhamel Orden de los libros

Culturally significant, this work preserves the integrity of the original artifact, maintaining its authenticity with original copyright references and library stamps. It serves as a vital piece of the knowledge base of civilization, reflecting the historical context in which it was created. Scholars recognize its importance, ensuring that readers can engage with the text as it was originally intended.

Česko-francouzské vydání básnické sbírky Elegie Georgese Duhamela v překladu Zdeňka Hrona. První překlad této básnické knížky obsahuje kompletní oddíl Elegií a dvě ze čtyř závěrečných Balad.

Georges Duhamel draws on his transformative experiences as a doctor during World War I to share poignant and thought-provoking stories. Through characters like Carre and Lerondeau, and events such as the Battle of Verdun and the Death of Mercier, the narrative delves into the emotional impact of war, exploring themes of sacrifice, humanity, and the stark realities faced by those on the front lines.

[This book is written in French.] Georges Duhamel, à l'inverse de nombreux écrivains qui nourrissent à l'égard de la musique une sourde haine, avait la religion de la musique. Il l'écoutait sans cesse, la chantait, la pratiquait autour de lui. S'il avait été Schéhérazade, c'est sans doute ainsi qu'il aurait pu sauver sa vie, pendant mille et une nuits. George Duhamel, unlike many writers who have a deaf hatred for music, has the religion of music. He is constantly listening to it, singing it, practicing it. If he had been Scheherazade, this is probably how he would have saved his life during a thousand and one nights.

Postava pařížského úředníčka Salavina zaujala Duhamela natolik, že jí věnoval celou slavnou sérii románů, v níž jeho hrdina prochází nejrůznější životními situacemi. S ušlechtilým soucitem lékaře líčí autor barvité pařížské prostředí drobných řemeslníčků, rentiérů,tuláků z donucení, ale přitom lidí hrdým a nevzdávajících se, lidí s typickým humorech Pařížanů. Jeho romány se nesnaží „zpracovat“ sociologicky prostředí, jsou ponorem do duše a sám Salavin je neobyčejně složitým, zajímavým, svým způsobem vyšinutým člověkem, bojujícím s vlastní představivostí, která mu dovede zakalit nejvznešenější city a nejčiští okamžiky života. Přitom se jeho „dobrodružství“ čtou s velkým napětím.