Jacques Maritain Libros

The exploration of knowledge in this work is divided into two distinct parts. The first part focuses on rational knowledge, examining the degrees of knowledge relevant to science and philosophy. The second part shifts to super-rational knowledge, delving into the complexities of religious faith and mysticism. Maritain emphasizes the varying kinds and orders of knowledge, highlighting how the nature of what is to be known and the degree of abstraction influence understanding.

Jacques Maritain's work emphasizes the fundamental purpose of education as serving humanity rather than societal constructs. He critiques prevalent misconceptions and explores the dynamics of education, advocating for a focus on personal and spiritual development. The book examines various knowledge spheres across educational stages and addresses the pressing challenges of post-war education, warning against the dangers of power overshadowing truth. Maritain's insights aim to realign educational goals with the intrinsic needs of individuals.

Je možné věřit v člověka? Prostá zkušenost vidí děsivé krutosti, jichž je člověk schopen, a tuto víru odmítá. Je však možné žít bez víry v člověka? Jak bychom bez ní byli schopni žít a pracovat pro druhé v rodině a ve společnosti? Těmito a podobnými otázkami se zabývají tři texty Jacqua Maritaina, které se zamýšlejí nad hodnotou člověka. Ateismus, který je předmětem prvního textu, je rozhodnutí vyloučit Boha z vlastního života. Ale co jiného pak může být cílem člověka, než on sám? Tolerance, o níž jde v druhém textu, je úsilí přiznat právo na existenci i člověku, jehož myšlení a jednání je poznamenáno zlem nepravdy a zloby. Víra v člověka je vlastním tématem třetího textu. Co je vlastně základem víry v člověka? - To všechno jsou otázky, kterým se nevyhne nikdo, kdo se snaží žít pro Boha a pro člověka uprostřed tohoto svízelného světa. Vyšlo v květnu 2008 v řadě Duchovní život.

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina. Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí.

Publikace obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové (Příběh Abrahámův, Kníže tohoto světa) a jednu od Jacquese Maritaina (O nebeské církvi), které se zaměřují na mystický pohled za viditelné hranice světa. Jacques Maritain (1882–1973) byl klíčovou postavou 20. století, která znovu oživila tomismus, očištěný od manuálových nánosů a přizpůsobený moderním otázkám. Spolu se svou manželkou Raissou (1883–1960) se snažili proniknout do duchovní a mystické hloubky křesťanské víry. V Příběhu Abrahámově se zkoumá vývoj mravního svědomí lidstva a otázka, jak Abrahám, s nezkaleným svědomím a Božím požehnáním, vykonával činy, které dnes považujeme za hříšné. Esej Kníže tohoto světa meditativně zkoumá moc Padlého anděla a její zlomení skrze Kristovo vtělení a výkupné utrpení, přičemž nabízí nový pohled na tuto problematiku. Esej O nebeské církvi objasňuje nadpřirozené skutečnosti kolem nás a připomíná, že světci a všichni, kdo opustili tento svět, nejsou „mrtví“, ale aktivně se podílejí na našem životě a usilují o naši spásu.

Nejednou jste si asi položili otázku, jak lze skloubit zaměstnání, povinnosti a starosti každého dne s duchovním životem a modlitbou. Autoři knihy Jacques a Raissa Maritainovi, významní francouzští filozofové, představitelé francouzské kultury 20. st. a hlasatelé evangelia, se právě touto otázkou zabývají. Ve své knize naznačují směry či cesty, jak lze propojit duchovní život a život modlitby s prací ve světě, a sice v duchu křesťanské tradice a učení sv. Tomáše. Jejich úvahám je společný jeden poznatek: toto propojení je možné, stačí se o ně jen pokusit!

Paru en 1936, réédité en 1946 puis en 1968, Humanisme intégral est très probablement celui de tous les écrits de Jacques Maritain (1882-1973) qui a connu la plus large audience. Son propos est ambitieux puisque le philosophe entend y traiter des relations entre le christianisme et le monde moderne dans leur ensemble. Fresque historique marquée par la fidélité au thomisme, mais aussi regard lucide sur son époque, l'ouvrage, entre réalisme et utopie, appelle de ses voeux l'avènement d'une nouvelle chrétienté, et constitue l'un des maillons essentiels de la réflexion de l'Eglise au XXe siècle.

Významné dílo světové politické filosofie od francouzského filosofa Jacquesa Maritaina (1882–1973) vychází z jeho amerických přednášek, shrnutých do svazku Man and the State (1951) a později vydaných francouzsky jako L’Homme et l’état (1953). Myšlenky tohoto klasického díla nabývají nové aktuálnosti v konfrontaci s problémy, jimiž se politická věda a filosofie dnes intenzivně zabývají. Klíčovým tématem je suverenita ve vztahu ke státu, což evokuje například Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě, ale také se stává centrem teoretického promýšlení mezinárodních vztahů a politické sociologie v kontextu globalizace. Maritainova kritická analýza pojmu svrchovanosti patří k nejpozoruhodnějším v literatuře. Dále se zabývá legitimním pluralismem ideových zdůvodnění demokracie, což je aktuální téma v reakci na Huntingtonovu koncepci „střetu civilizací“. Maritain, jakožto „filosof demokracie“, rozebírá problém světové politické organizace, což je relevantní v rámci diskusí o „evropské ústavě“. Také analyzuje vztah náboženství a katolicismu k demokracii, což přináší podnětné myšlenky do současné debaty.