Výbor z proslulé sbírky Ďábelské novely Julesa Barbey d'Aurevillyho, francouzského spisovatele 19. století, o jehož tvorbě Albert Thibaudet ve svých Dějinách francouzské literatury píše: "S podmínkou, že se budeme držet v uctivé vzdálenosti, je to krásná podívaná". Výbor obsahuje: Nejkrásnější láska Dona Juana, Rub karet whistové partie, Pomsta ženy
Werther es un joven vitalista al que le apasionan los espectáculos naturales, los niños como representación de un futuro prometedor y los poemas de Homero y Ossian. En su retiro en un pequeño pueblo alemán conoce a Lotte, de la que no tarda en enamorarse, a pesar de que ella está ya prometida. La aparentemente sencilla historia de amor que se nos relata en Las penas del joven Werther se transforma, en manos de un genio como Goethe, en una innovadora obra de arte, toda una declaración de principios en contra de las normas establecidas y en la que se nota la clara voluntad del autor de romper las fronteras del lenguaje y con la tradición literaria anterior. Inmediatamente después de su publicación, la novela sacudió los cimientos de la cultura europea, se convirtió en punta de lanza del movimiento romántico al que precedió e hizo de su protagonista el modelo de toda una generación de jóvenes.
Jedna z nejznámějších novel německé literatury předminulého století, jež proslavila svého autora téměř v celém světě. Chamisso v ní líčí osudy muže, jenž prodal ďáblovi za zlato vlastní stín a vyřadil se tak navždy z lidské společnosti. Je nucen bloudit osaměle v pološeru, střežit se světla i slunce a pokaždé, když se chce připojit k lidem, setká se s někým, kdo mu jeho neštěstí připomene. Ztratí přátele, lásku i radost a podléhá již téměř smutku opuštěnosti, z něhož mu žoky zlaťáků nemohou pomoci, když si konečně uvědomí, že jeho jedinou záchranou je připoutat se k přírodě.
Výbor z próz (Mimy, 1893; Křížová výprava dětí, 1896; Podvojné srdce, 1891; Král se zlatou maskou, 1892; Knížka o Monelle, 1894; Smyšlené životy, 1896) francouzského prozaika, kritika a esejisty, nejtypičtějšího představitele francouzské symbolistické prózy. V básnických prózách sugestivně evokuje a básnickou vizí dotváří příběhy ze starých dob i současnosti, ukazuje tragiku událostí, vyjadřuje hrůzu z osudové nevyhnutelnosti a završuje vše lidsky soucitným pohledem.
Láska indiánské dvojice v pustinách
Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (1801), příběh o lásce indiánského náčelníka Šakty k dívce z vlastního kmene Atale, bytosti zmítané rozporem mezi city a povinností, kterou na ni vložila umírající matka, je umístěn do nádherné scenérie divoké severoamerické přírody. To, co nám dnes – po působení několika generací romantických – připadá v líčení duševních stavů dvojice mladých milenců zcela přirozené, zaznělo spisovatelovým současníkům až revolučně novým tónem: zarážela je subjektivní osobitost autorského „já“, kterou předchozí klasicisté vůbec neznali. Chateaubriandovo nové vidění a cítění skutečnosti pomohlo literatuře z počátku století vymanit se z dosavadní akademické vyumělkovanosti a umělecké sterility. René (1802) je podobně tragicky laděný příběh citového sblížení dvou mladých lidí, vnitřně rozervaného Francouze Renéa a jeho nebesky krásné a vlídné sestry Amálie. V duševních stavech svého hrdiny vylíčil autor nálady mnoha svých vrstevníků – celé mladé generace trpící „nemocí století“.
