Este escritor italiano es conocido por sus profundas exploraciones psicológicas, adentrándose en los aspectos más oscuros de la naturaleza humana y las fuerzas sociales. Su obra examina las causas y consecuencias del mal, la negatividad y la destrucción, analizando estos temas tanto a nivel individual como social. A través de tramas sencillas pero efectivas, analiza magistralmente la moralidad y las motivaciones humanas. Sus crónicas de viajes y novelas a menudo reflejan la tensión entre el moralismo religioso y las corrientes más oscuras de la vida, frecuentemente ambientadas en el campo italiano. Su carrera como periodista, cubriendo importantes eventos mundiales, también informó su extensa y variada producción literaria.
Scritto nell'autunno-inverno del 1927-28, il romanzo ha lo schema di più vicende parallele, le storie intrecciate di tre generazioni in forma di saga familiare, e sviluppa la stessa trama di incerteze e inettitudine esistenziale che saranno una delle costanti dell'opera narrativa di Piovene. Trovano ampio respiro anche la capacità ritrattistica e paesaggistica dell'autore e la sua felice indagine psicologica.
O della vicentinità
Souborné malířské dílo
Paolo Veronese. Souborné malířské dílo
Kromě 64 barevných reprodukcí Veronesových obrazů, úvodní studie o malířově osobnosti a díle, výňatků z kritik a životopisných údajů přináší publikace chronologický a ikonografický seznam všech obrazů, které Veronese namaloval nebo které se mu připisují. Součástí je i názvový a topografický rejstřík.
Abbandonato dalla donna che ama, il protagonista del romanzo, che valse a Piovene il Premio Strega nel 1970, lascia la città per trasferirsi nella casa avita in campagna. Qui viene sospettato dell'omicidio di una persona che nutriva per lui antichi rancori. Ha così inizio una fuga da sé e un ritiro dal mondo durante il quale incontrerà un redivivo Fëdor Dostoevskij; prima di decidere di fare ritorno al mondo dei morti, lo strano personaggio rivela al protagonista una sconvolgente verità: se il mondo dei vivi trabocca di esseri più simili ad astrazioni che a realtà, quello dei morti non è che la sua immagine speculare. All'uomo non resta che cercare dentro di sé le ragioni del suo rifiuto della realtà, quasi che la possibile soluzione si possa trovare solo nel passaggio dalla vita all'impassibile aldilà della scrittura. Per aspirare a una condizione che è insieme vita e morte, la condizione di chi, pur calato profondamente nella realtà, sente la propria solitudine come l'unica condizione possibile.
První úspěšný román italského spisovatele a novináře je psán formou dopisů. Autor zde na malé ploše odhaluje a řeší problém pokrytectví a neupřímnosti k sobě i jiným, přičemž o postavách románu, lidech převážně věřících, pohybujících se v neurčitě církevním prostředí, vúvodu prozrazuje: „Postavy tohoto románu, i když velice rozdílné, mají společný rys: všem se příčí důsledné sebepoznání. Každý chápe sebe sama jen natolik, nakolik mu to vyhovuje, každý se spokojuje s myšlenkami nedomyšlenými, volně plynoucími, nerozšifrovanými, aby je podle libosti mohl měnit.“
