Michal Altrichter Libros

Soubor Pramen dokonalé útěchy: O kázání, zpovídání a eucharistické úctě zahrnuje tři příspěvky k prohloubení duchovního života. Text nabízí k oněm tématům také prakticky cílené otázky k vyhodnocení. Například: můžeme upřednostňovat úlohu společenství před vnitřním zakoušením Božích tajemství? V dějinách křesťanské spirituality existuje jedinečná zkušenost bohaté svátostné praxe. To, co nyní prožíváme jako výstřelky při liturgické praxi, se v dějinách – i ve větších výkyvech či karikaturách – již mnohokrát opakovalo. Poučené úsilí o duchovní život hojí všechny extrémy. Úvodní předmluvu napsal biskup žilinský Mons. Tomáš Galis.

Systematizované vyhodnocení vyslovených témat lidmi napříč profesemi s rozmanitou duchovní zkušeností podle zásad teologie spirituální. Z jednotlivých dotazů se nejvíce opakují témata: osobní Bůh a jeho zájem o člověka, nesnáze v duchovním doprovázení, frustrace z autority, spor vědy a náboženství, kvalita náboženského tisku, církevní majetek, přetlumočitelnost vnitřních tužeb aj.

Covidová atmosféra do duchovního života vstoupila již naplno. Kromě analýzy protikladných postojů se text zaobírá tvůrčí přítomností Kristovou. Ten člověka v dějinách civilizace vždy věrně doprovázel. Přicházející Kristus polohy srdce v naší mezní situaci uspořádává originálně. Ediční řada: Současné otázky 78.

Hledání jakosti – Duchovní podněty odpovídá otázkám, které si člověk často klade. Existuje kolem nás skutečná kvalita, anebo jsou jen rozmanité jakosti, šité na míru různým a odporujícím si požadavkům? Jak nalézt vnitřní svobodu, když se nás živě dotýkají kazy a nedostatky: lidí a věcí? Je možné propojit zbožnost a kompetentnost, může být zbožný zároveň i krásný, lze přetlumočit tajemství, která obohacují náročného člověka? Lze být věrný předsevzetím? Není vyhraněnost nekooperativní svéhlavost? Je možné, abychom kritizovali a druhého neuráželi? Text zdaleka nenabízí hotové definice, ale otevírá cestu k možnému východisku.

O egyptském pobytu Ježíše moc statistik nenapíšeme: a přece tam žil naplno. Kolekce básní chce stát na straně těch, kteří vnitřní zkušenost nepodřizují přehledným výkazům. Že báseň odpovídá životnímu stylu a není omnibus, který cokoliv sbírá a všechno bez rozlišení porozdává, souvisí se zápasem o krásné slovo.

Příspěvek z pohledu teologie narativní. Nehovoří jazyky, nýbrž lidé. Nekomunikujeme s idejemi, ale s člověkem. Událost „slova“ proto nelze zredukovat pouze na psychologický záměr, případně na metodo-logickou koncepci. Tato provokativní práce olomouckého jezuity, který přednáší na teologické fakultě UP spirituální teologii, chce poukázat na často opomíjené rozlišení mezi tím, co je „duchovní“ (celistvé, nejen zbožné), a tím, co je „duševní“ (nadané a sympatizující, ale často ne trvalé).

Text komentuje události duchovního života v kontextu koronaviru. Podstatná je Pánova vznešená přítomnost a hluboká zúčastněnost. Autor je přesvědčen, že žijeme v bezprostředním očekávání slavného Pánova příchodu a je nezbytné se na tuto událost připravovat.

Nakolik vyzýval Tolstoj k odkládání zbraní a vybízel k abstraktnímu usmiřování? Jak se falešným postojem pacifisty trápil Dostojevský? Nenapomohl pasivní přístup k nastolení ruské revoluce? Tyto otázky, aktualizované a pronášené v kontextu synodálních témat, nabízí předložený text. A mezi jiná témata patří: nakolik žijeme tím, čím žijí lidé kolem nás; kdy lze být kritický; jak se můžeme v těkavosti soustředit; jaké jsou radosti našeho Pána uprostřed trampot a svízelí?

V sérii Slovo a obraz předkládáme dva svazky, v nichž se prolínají odpovědi na otázky umění, teologie nebo na aktuální postřehy každodennosti, s reprezentativně vybavenou chronologií vitráží akad. mal. Jana Jemelky, což představuje ucelené bilancování dosavadního umělcova tvůrčího života.

Systematická reflexe ze spirituální teologie. Text sleduje stanovení metodologie, jež se opírá o zásady metody narativní. Podstatnou část tvoří téma relikvie.