Karel Pexidr Orden de los libros

Karel Pexidr, autor četných filosofických publikací, se v této krátké brožuře zaměřuje jednak na vysvětlení svého osobního přístupu k filosofii (s doplněním několika životopisných informací), jednak na heslovité shrnutí outputů své filosofické práce, podrobněji zachycené v jednotlivých svých knihách. Objektivním přínosem pro filosofii a její budoucí vývoj by měl být podle Pexidrových předpokladů zejména soustavný ohled na vědecky zkoumané vlastnosti kognitivních stránek lidské psychiky.

Studium a práce v oboru filosofie je jednou z celoživotních dominant Karla Pexidra. Jeho filosofické myšlenky a přístupy mohly být ovšem veřejně uplatňovány až po roce 1989, kdy odpadla ideologická blokáda ze strany bývalého komunistického režimu. V letech 1993 až 1999 působil autor v oboru filosofie na Západočeské univerzitě v Plzni. Vydal celkem – včetně nynější knihy „Bytí“ – deset filosofických publikací se zaměřením na zásadní otázky světové filosofie. Od filosofických úvah a jejich dalšího vývoje Karel Pexidr neočekává nalezení jakéhosi závěrečného „receptu“ na vyřešení filosofických problémů – ty jsou od filosofie neodlučitelné a filosofické uvažování na nich vlastně spočívá –, nýbrž zaměřuje se na nalézání, objasňování, vysvětlování a vyhodnocování příčin a okolností, za nichž tyto problémy vznikají. Klíčovou filosofickou disciplínou je proto v jeho očích nauka o poznání (epistemologie, gnozeologie), která však nemá být rozvíjena bez přihlížení ke konkrétním faktům zjišťovaným vědami. Těmi jsou jmenovitě psychologie (ohledně vlastností lidského subjektu) a přírodní vědy (ohledně vlastností hmotné skutečnosti). Návaznost na oba tyto aspekty je zřejmá z jiných Pexidrových publikací (např. „Psychologie a gnozeologie“ či „Kosmologie z pohledu filosofa“) a je patrná i z výkladů v nyní vydávané knize „Bytí“.

Filosofický relativismus je předmětem četných diskusí. Záměrem této čtivě psané publikace je podat komplexní a systematický přehled k otázkám relativismu.

Název sbírky Cesty k cíli již sám o sobě poukazuje na hlavní ideu autorova vyprávění: v jednotlivých dějích – tematicky jinak velmi různorodých – lze nalézt jakousi alfu a omegu, jíž je snaha o dosažení čehosi, k čemu lidé tak či onak z hloubi duše směřují a po čem ze srdce touží. Cíle se ukazují v různém rozptylu, od hmotných po duševně ozvláštněné, od blahodárných k destruktivním, od rozumných k pošetilým, od dosažitelných po pouze vysněné. Povídky tak náznakově ukazují jakousi všeobecně se projevující rozmanitost průchodů labyrintem lidského žití. Pod předivem dějů lze navíc tušit skryté prameny životní filozofie.

Karel Pexidr je s Plzní spjat kořeny několika generací. O staré Plzni a o tom, jak se v ní procházelo životem, mu vyprávěla babička, když s ní jako dítě chodil na procházky.

Osm krátkých filozoficky laděných povídek českého hudebního skladatele, úzce spjatého se západočeskou kulturou, shromažďuje autorovy prózy z let osmdesátých a z počátku 21. století. V povídkové sbírce vypráví autor v alegoricky koncipovaných textech o určitých okamžicích lidského života, v nichž se v hraniční poloze setkává realita se snovým vnímáním a imaginací a vede jejich hrdiny k přesvědčení, že každý cíl je ve skutečnosti snem a jen v rozmezí individuálního lidského vnímání a víry spočívá jeho naplnění.

S otázkou, jak a kde v životě nalézt potřebné místo na slunci, se setkal už téměř každý. Otázka se nyní v knize vnucuje se zvláštní naléhavostí na pozadí příběhu rodiny, kterou násilná změna politické situace donutila k opuštění rodné země a k hledání nejistého existenčního záchytu v cizině. Ústřední postavu představuje žena, matka tří dětí, inteligentní a harmonická osobnost, která umí darů života právě tak užívat, jako je i vytvářet a která dovede při své životní pouti překážky jen zřídka trpně snášet; raději a častěji je překonává. Děj je zasazen do široce rozvinutých rodinných vztahů, opírá se o řadu souvislostí vnějších okolností s reálnými lidskými životy a je doprovázen i skrovným přídělem přiměřených filosofických úvah. Nejde o román, nýbrž o literaturu faktu. Nic nebylo vymyšleno, vše do puntíku odpovídá skutečným dějům, událostem, situacím, prožitkům... Autenticitu dokládá mj. řada fotografií.