František Šmahel Libros

František Šmahel je významným evropským medievistou, který se téměř padesát let věnuje dějinám českého a evropského pozdního středověku. Zaměřuje se na genezi české reformace, dějiny vzdělání a raného humanismu, a v posledních desetiletích rozšířil svůj záměr na dějiny mentalit a kultury. Jeho inovativní přístupy se projevily v knihách jako Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378 a Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku. Šmahelův návrat k Janu Husovi, českému reformátorovi, není paradoxem, ale přirozeným pokračováním jeho bádání. V jeho svižně napsaném životopise Hus vystupuje jako muž pochybností a hledání pravdy, inspirovaný biblickými vzory a Wyclifem. Je to reformátor, který kriticky zkoumá vše, co čte, a nebojí se riskovat ve jménu pravdy. Jeho svědomí a pocit odpovědnosti vůči posluchačům hrají klíčovou roli. Šmahelův Hus není manipulátor davu, ale člověk víry a činu, který chápe, že někdy je třeba obětovat sám sebe pro vyšší cíl.

Cesta Karla IV. představuje v domácí medievalistické literatuře dílo vskutku výjimečné. Autor poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. pojal jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience. Díky novým objevům se autorovi dokonce podařilo vizuálně sledovat cestu Karla IV. do Francie téměř krok za krokem. V první části knihy se autor pokouší odhalit vnitřní souvislosti mezi Karlovým mládím ve Francii, politickými i reprezentačními aktivitami Jana Lucemburského na pařížském dvoře v první polovině 14. století či Karlovými postoji ve stoleté válce a podobou i účelem pařížských slavností na počátku roku 1378. V závěru pak detailním způsobem analyzuje odezvy pařížské schůzky „dvou Karlů“. Druhá část knihy, opět vystavěná na dobových pramenech i vyobrazeních, obsahuje více než desítku jedinečně vystavěných etud, v nichž autor na základě nejnovějších poznatků archeologie, kulturní antropologie či ikonografie rozkrývá způsob organizování královských slavností a banketů, ubytovávání jejich hostí, vztah lidí a koní, způsoby stolování, recepty pokrmů, které Karel a jeho družina v Paříži pojídali, význam ostatků pro panovnickou reprezentaci, dobovou módu, hygienu i kurtoazii dvorských gest.

Výpravná kniha Lucemburkové zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci“. Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.

Tato vizuálně pojatá poublikace předního českého medievisty je věnována imaginárním divým lidem v reálném středověkém světě.

Podtitul: příběh deseti listin Studie se věnuje průběhu basilejského koncilu, vysíláním legátů z koncilu do husitských Čech a husitskými poselstvy na koncil před vyhlášením kompaktát v Jihlavě. Výsledkem kompaktát je úmluva mezi koncilem a zástupci husitských Čech, která povoluje přijímání z kalicha (což byl 2. bod pražských artikulů) českým utrakvistům. Dále se studie zabývá osudy jednotlivých listin kompaktát a otázkou jejich identifikace (dosud jsou přístupná pouze v nevyhovující edici Fr. Palackého). V exkurzu se nachází přehled 10 listin kompaktát (jako badatelská pomůcka, nikoli jejich kritické vydání), soupisy jejich rukopisů, tisků a českých překladů.

Knihu tvoří 28 studií, v nichž autor z různých úhlů pohledu přibližuje dějinnou roli českých zemí v kontextu pozdně středověké střední Evropy. Nejprve z nadhledu, pouze však s různou mírou pravděpodobnosti, usiluje postihnout základní vývojové tendence od nástupu Lucemburků až do roku 1526, kdy se země České koruny na dlouhá staletí staly součástí habsburské říše. Z tohoto odstupu lze také panoramaticky skicovat duchovní život, kulturu a umění za vlády Lucemburků anebo korunovační rituály, festivity a pohřební ceremonie. Naproti tomu politické myšlení, národní ideu či postup vnitřní christianizace je vhodnější zkoumat ze soudobých pramenů a se zřetelem k bližším i vzdálenějším evropským paralelám. Totéž platí pro reformní inspirace raného husitství na straně jedné a nezdolné přežívání pověrečných praktik na straně druhé. Knihu uzavírají drobné dějepisné reflexe včetně otázek kladených „naruby“, zdánlivě navzdory „zdravému rozumu“.

Závěrečný svazek Husitské revoluce prof. Františka Šmahela sleduje události po smrti císaře Zikmunda v roce 1437. Sleduje postupnou cestu ke stavovské monarchii a komplikovaný vztah Němců a katolíků k revoluci. Závěrečná část je věnována úvaze o reformním a revolučním charakteru husitství z hlediska obecných dějin. Součástí každého svazku jsou obrazové přílohy, mapy, grafy a tabulky.

Třetí, přepracované a doplněné vydání díla, jež mezitím vyšlo německy v ediční řadě Monumenta Germaniae Historica a nyní souběžně vychází v polském překladu. Husitská revoluce se dostává do rukou čtenářů ve dvou svazcích a v nové grafické podobě.První díl tohoto titulu objasňuje kořeny českého reformního hnutí a jeho vývoj počínaje novými duchovními proudy v době panování císaře Karla IV. přes kazatelské působení i kostnické mučednictví Jana Husa až po společenské otřesy na konci vlády Václava IV.

Podtitul: Zpráva o výzkumu První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.

Přední český husitolog ve své nové knize pátrá po zvláštnostech českého 15. století, které představují především husitství a jeho rezonace v následujících letech. Úporný boj kalicha s křížem, dvojí víra, náboženská táborská republika, myšlenka volitelné monarchie a reforma církve, to jsou jevy, které se objevovaly jako reprezentanti doby. Šmahel nahlíží do ideových záměrů husitství a jeho odnoží a snaží se příblížit ke skutečnému dopadu jeho myšlenek. Bylo opravdu předstupněm demokracie a náboženské tolerance?