Lidová rčení byla a jsou kulturním bohatstvím a výrazem lidové moudrosti. Některá žijí po staletí, jiná vznikla v době nedávné na základě nějaké události nebo zlidověla dobře napsaná či pronesená věta z knížky či filmu. Ať chceme či ne, provázejí nás každodenně. Večer uléháme od nedokončené práce s tím, že je ráno moudřejší večera. Ráno se probouzíme odpočatí a plní energie, připraveni vykročit nebo snad vyskočit do nového dne, protože ranní ptáče dál doskáče...
Románový obraz vlastního života, ve kterém autorka vzpomíná na šťastné dny manželského soužití s milovaným mužem, obětavým lékařem ostravského venkova. Celá kniha je prostoupena vřelou láskou k prostým pracujícím lidem, hlubokým soucitem s jejich bídou i neštěstím a snahou pomáhatodstraňovat krutou sociální nespravedlnost.
V románu o konfliktu nerovného, vnitřně rozporného manželství, vytváří autorka obraz měšťácké společnosti. Román zachycuje příběh osmnáctiletého děvčete, sirotka, které přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře - slezského osvětového pracovníka a lidumila. Dívka se stane nenáročnou pomocnicí a opatrovnicí jeho o mnoho let starší ženy, která na svém muži lpí sobeckou a nepřirozenou láskou. Sympatický vztah mezi dívkou a otčímem se pozvolna mění v milostný cit. Teprve smrt obou manželů vysvobodí hrdinku z nesnesitelných poměrů a dává jí naději na nový život.
