Svjatlana Aljaksandraŭna Aleksìjevìč Libros

NEW YORK TIMES BESTSELLER This magnum opus by Svetlana Alexievich, the 2015 Nobel Prize winner, presents a symphonic oral history of the Soviet Union's disintegration and the rise of a new Russia. The Swedish Academy praised her for creating "a new kind of literary genre," highlighting her work as "a history of emotions—a history of the soul." Alexievich's documentary style blends individual monologues with a collage of voices, capturing the stories of ordinary people often overlooked in official narratives. In this work, she chronicles the fall of communism through the eyes of everyday Russians, revealing their experiences over the past thirty years. Through interviews from 1991 to 2012, she unveils the realities behind propaganda and media portrayals, offering a panoramic view of contemporary Russia. The voices reflect memories of oppression, terror, and famine, alongside pride, hope, and a collective struggle for a utopian future. This account of life after a powerful ideology once dominating a third of the world weaves a magnificent tapestry of human sorrows and triumphs. Critics acclaim it as a profound exploration of the human condition, essential for understanding contemporary Russia and a necessary historical narrative that resonates deeply.

Doba z druhé ruky je výjimečná kniha autorky, laureátky prestižních literárních cen. Konec komunistického režimu a rozpad sovětského impéria přinesly občanům zklamání a dezorientaci. Text je mozaikou hlasů, které Alexijevičová zaznamenala při rozhovorech s různými lidmi, jež vyprávějí o svých vírách v sovětský systém, o zabíjení a umírání pro jeho ideu, o hrůzách komunismu, gulagu, válkách a Černobylu. Čtenář se setkává s rozmanitými osudy a názory, z nichž vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové považují srpen 1991, kdy statisíce Rusů vyšlo do ulic Moskvy, za vrchol svobodného vzepětí společnosti, avšak následovalo vystřízlivění. Kapitalismus si lidé představovali jako velký supermarket, ale probudili se v zemi třetího světa, plné anarchie, inflace, zločinnosti a korupce. Kniha nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co je Rusko a proč se oblíbenost autokrata Putina pohybuje kolem 85 %. Alexijevičová, jejíž díla byla přeložena do 22 jazyků a oceněna mnoha cenami, včetně Nobelovy ceny za literaturu, zkoumá, proč je velkoruský šovinismus stále živý a militantnější.

Casi un millón de mujeres combatió en las filas del Ejército Rojo durante la Segunda Guerra Mundial, pero su historia nunca ha sido contada. Este libro reúne los recuerdos de cientos de ellas, mujeres que fueron francotiradoras, condujeron tanques o trabajaron en hospitales de campaña. Su historia no es un relato de guerra ni de los combates, es la historia de hombres y mujeres en guerra...

Dne 26. dubna 1986 došlo k sérii výbuchů v reaktoru a budově černobylské atomové elektrárny, což vedlo k největší technologické katastrofě 20. století. Pro Bělorusko, s populací 10 milionů, to znamenalo národní tragédii. Během Velké vlastenecké války bylo na běloruském území zničeno 619 vesnic, po Černobylu ztratila země dalších 485 vesnic. Zatímco za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území, což představuje 2,1 milionu lidí, včetně 700 000 dětí. Po katastrofě se počet nemocných rakovinou zvýšil 74krát a úmrtnost vzrostla o 23,5 %, přičemž nejvíce obětí je ve věkové skupině 45 až 50 let. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi, jejichž životy katastrofa zásadně ovlivnila, včetně vdov po hasičích, mobilizovaných vojáků, vysídlených rolníků a vědců, kteří nemohli informovat veřejnost. Text varuje před technologickou apokalypsou a zároveň kritizuje komunistický režim, jehož nedbalost a lži vedly k tragickým následkům katastrofy.

Entre 1979 y 1989 un millón de tropas soviéticas combatieron en una guerra devastadora en Afganistán que provocó más de 50.000 bajas y acabó con la juventud y la humanidad de varias decenas de miles de soldados más. Los muertos soviéticos volvían a casa en ataúdes de zinc sellados mientras el estado no reconocía ni la mera existencia del conflicto. Los muchachos de zinc generó una inmensa polémica y mucha indignación cuando fue publicada originalmente en la URSS: las críticas acusaron a su autora de haber escrito un «texto fantasioso lleno de injurias» y de ser parte de «un coro histérico de ataques malignos». En el libro, Svetlana Alexiévich presenta el testimonio cándido y emocionante de los oficiales y los soldados rasos, de las enfermeras y las prostitutas, las madres, los hijos y las hijas que describen la guerra y sus duraderos efectos. El resultado es una historia turbadora por su brutalidad y reveladora en su parecido a la experiencia estadounidense en Vietnam y más tarde en Irak y el mismo Afganistán. Svetlana Alexievich expone la verdad de la guerra afgano-soviética: la belleza del país y los brutales abusos del ejército, las muertes y las mutilaciones, la profusión de productos occidentales, las vidas humilladas y destrozadas de los veteranos. Los muchachos de zinc ofrece una perspectiva única, desgarradora e inolvidable sobre la realidad de la guerra.