Pavla Bošková Orden de los libros (cronológico)

Ruská satira má hluboké kořeny. Již sám název této knihy je ironickým odkazem na podobnou sovětskou tradici malých, povětšinou oslavných próz.Autor však píše o zcela jiné vlasti, než byla ta sovětská, a jeho povídky mají leckdy podobu politických thrillerů. Z různých úhlů rentgenuje ruskou „demokracii“ z počátku 90. let minulého století, odkrývá panoptikum lidských typů, počínaje společenskou smetánkou přes realitu zbohatlického života „nových Rusů“, vztahy uvnitř vědecké komunity nebo myšlenkově deviantně účelové prostředí reklamní agentury. Svůj sociální ostrovtip a sžíravý sarkasmus ale nemilosrdně cílí i do prostředí „obyčejných“ lidí. Pro druhé vydání je kniha rozšířena o dvě nové povídky.

Doba z druhé ruky je výjimečné dílo autorky, která získala prestižní literární ocenění v Rusku, Evropě a USA. Kniha se zaměřuje na období po pádu komunistického režimu a rozpad sovětského impéria, kdy občané zažili zklamání a dezorientaci. Text je složen z desítek autentických hlasů, které autorka zaznamenala během rozhovorů s různými lidmi. Ti vyprávějí o svých vírách v sovětský systém, o válkách, gulazích a Černobylu. Před čtenářem se odkrývají rozmanité osudy, z nichž vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové považují srpen 1991, kdy se statisíce Rusů postavily proti pučistům, za vrchol svobodného vzepětí společnosti, avšak následovalo vystřízlivění. Kapitalismus byl vnímán jako velký supermarket, ale realita přinesla inflaci, zločinnost a korupci. Kniha nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Nutí čtenáře zamyslet se nad identitou Ruska, oblibou autokrata Putina a vnímáním Stalina. Zkoumá, proč je velkoruský šovinismus stále živý a militantnější. Dílo bylo oceněno řadou významných cen, včetně Prix Médicis a Mírové ceny německých knihkupců.

Entre 1979 y 1989 un millón de tropas soviéticas combatieron en una guerra devastadora en Afganistán que provocó más de 50.000 bajas y acabó con la juventud y la humanidad de varias decenas de miles de soldados más. Los muertos soviéticos volvían a casa en ataúdes de zinc sellados mientras el estado no reconocía ni la mera existencia del conflicto. Los muchachos de zinc generó una inmensa polémica y mucha indignación cuando fue publicada originalmente en la URSS: las críticas acusaron a su autora de haber escrito un «texto fantasioso lleno de injurias» y de ser parte de «un coro histérico de ataques malignos». En el libro, Svetlana Alexiévich presenta el testimonio cándido y emocionante de los oficiales y los soldados rasos, de las enfermeras y las prostitutas, las madres, los hijos y las hijas que describen la guerra y sus duraderos efectos. El resultado es una historia turbadora por su brutalidad y reveladora en su parecido a la experiencia estadounidense en Vietnam y más tarde en Irak y el mismo Afganistán. Svetlana Alexievich expone la verdad de la guerra afgano-soviética: la belleza del país y los brutales abusos del ejército, las muertes y las mutilaciones, la profusión de productos occidentales, las vidas humilladas y destrozadas de los veteranos. Los muchachos de zinc ofrece una perspectiva única, desgarradora e inolvidable sobre la realidad de la guerra.

Chlast – slast. Výbor nejlepších opileckých povídek z ruské staré i nové klasiky: Tolstoj, Arcybašev, Garšin, Čechov, Gorkij, Leskov, Andrejev, Kuprin, Averčenko, Zoščenko, Šukšin a Prilepin. Opice ve všech možných podobách, od lehké špičky po devastující „kalby“. Bílé myšky jsou v těchto povídkách to nejpříjemnější, co lze v deliriu vidět. Povídky zábavné, poučné i kratochvilné, zkrátka ruská klasika, jak ji máme rádi…